Velikonoce jsou o znovuzrození. Symbolicky bychom měli odvalit balvany, které nás tíží a překážejí, říká kněz Max Kašparů

Vždy na Zelený čtvrtek po odeznění modlitby Sláva na výsostech Bohu umlkají zvony a odlétají do Říma pro požehnání svatého otce. Znovu se rozezní až na vzkříšení. „V sobotu v noci a v neděli ráno. Podle toho, kde se to jak dodržuje, tak znova přiletí z Říma ty zvony a zase se rozezní jako znak radosti nad novým životem Kristovým, ale také nad novým životem člověka každého z nás,“ vysvětluje kněz, spisovatel a taky psychiatr Max Kašparů.

V tomto období by se měl ztišit i člověk. „My musíme rozlišovat ztišení vnitřní a vnější. Ono totiž ticho jako pojem není nedostatek zvuku. Ticho je prostor, do kterého vstupujeme, abychom slyšeli cosi v nás. Čili já můžu být v hlučném prostředí a přitom vnitřně se můžu ztišit. A ten Velký pátek je to o tom vnitřním ztišením,“ zamýšlí se kněz.

Symbolem Velikonoc od Velkého pátku je prázdný hrob. „Je to obrovský symbol. Říká se, že mlčí jako hrob. Ale prázdný hrob má vypovídací hodnotu, ten nemlčí. Celé Velikonoce jsou o tom, aby se člověk znovuzrodil, aby vystoupil z hrobu. Každý z nás má nějakou minulost, vleče ji s sebou. A Velikonoce jsou tu od toho, aby člověk z toho hrobu vystoupil,“ dodává Max Kašparů.