Za první světové války bylo ve státním zájmu nekumulovat na jednom prostoru dvě různá náboženství

Tehdejší vláda počítala s vybudováním sítě barákových kolonií, velmi brzy se ukázalo, že nebudou stačit. „Byly to obytné buňky, jejich výstavba vycházela z možností té doby. Velmi omezené prostorově, byla k nim připojena hygienická a zdravotnická zařízení. Karanténní soustavy, které měly uprchlíky připravit na sdílení většího prostoru. Hrozil přenos nemocí, především skvrnitého tyfu,“ vyprávěl Bohuslav Rejzl.

Baráková kolonie v Havlíčkově Brodě sloužila židovským uprchlíkům

Taková baráková kolonie vyrostla na území Havlíčkova Brodu, v té měly být umístění přímořští uprchlíci. „Z Terstu a okolí, což byli Italové, ale v roce 1916 tam byli přesunuti a směřování židovští uprchlíci. Ti původní obyvatelé, přímořští Italové byli rozptýleni do okolí tohoto barákového tábora,“ vyprávěl historik Rejzl.

Vláda počítala s tím, že baráková kolonie bude vyhrazena nejenom národnostně, ale také konfesně. „Bylo ve státním zájmu nekumulovat na jednom prostoru dvě různá náboženství, aby se předešlo konfliktům nebo kulturním šokům, které by mohly vyplynout z konfrontace mezi ortodoxními Židy právě z Haliče a kupříkladu katolickými Poláky nebo římskokatolickými Rusíny,“ přibližoval složitou situaci mezi utečenci Bohuslav Rejzl.

Existovaly nucené evakuace, které se týkaly hlavně Italů z oblasti Trenta a okolí

Bohuslav Rejzl si díky svému výzkumu klade otázku, zda je v pořádku v souvislosti s migrací první světové války hovořit o uprchlictví. „Existovaly nucené evakuace, které se týkaly hlavně Italů z oblasti Trenta a okolí,“ vypráví Bohuslav Rejzl a dodává, že v souvislosti s Italy narazil také na informaci o velikosti zavazadla, které si s sebou utečenci mohli vzít. „Oficiálně se hovoří o pětadvaceti kilogramech, těžko říci. Byly rozdíly mezi normami pro uprchlíky z východní fronty a pro jižní národy. Já jsem setkal i s normou pěti kilogramů.“

Jak se na uprchlíky dívala veřejnost? „Je velmi těžké paušalizovat. Na Pelhřimovsko byla evakuována část krakovských intelektuálů, kteří se zapojovali i do společenského a kulturního života. Méně konfliktní vztahy byly s představiteli stejného náboženství. Hlavně s polskými a italskými katolíky. Dost problémů přinášely vztahy s haličskými Židy a Židy z Bukoviny,“ vypráví Bohuslav Rejzl.

Od obrazu obětí po viníky za zdražování základních surovin, tak byli uprchlíci vykreslováni

Názor na uprchlíky měnila i média. „Nejdříve se objevuje převažující obraz obětí, právě uprchlíků z Haliče a Bukoviny. Dokonce byly vydávány zprávy s podnětem a výzvami k dobročinné pomoci. S postupující ekonomickou krizí a hlavně zásobovací krizí v polovině války okolo roku 1916 se společenský diskurz začíná obracet. Zejména haličským Židům bylo vyčítáno, že kvůli jejich obchodování se zvyšují ceny základních surovin,“ upozorňuje Bohuslav Rejzl.

V lednu 1915 rakouské ministerstvo vnitra evidovalo podporu pro 321 478 a o měsíc později již necelých 400 000 haličských uprchlíků.