Z poštovního úředníka hercem

Divadlo ho bavilo vždy, patřil mezi třídní šašky. Vyrůstal na venkově, zažil malotřídky, ve kterých bylo maximálně třináct dětí. Obrážel kdejakou recitační soutěž. „Tenkrát byly populární scénky Bohdalové s Menšíkem, tak jsem parodoval Bohdalku. Ta jejich manželská dvojice a legendární Silvestry. Rád jsem byl středem pozornosti. Toho využili a recitoval jsem všude. Na soutěžích, na pohřbech, na svatbách,“ vzpomíná padesátník Petr Soumar.

Maminka krásně a ráda zpívá, učila ho recitovat, malovat. Barytonista Jan Soumar byl příbuzný z otcovy strany. Jinak má spíše selské kořeny. „Rád seču trávu. Kosou, to je úžasná relaxace.“

Vždycky chtěl být hercem, ale okolí ho zrazovalo. „Že je to nejisté řemeslo, a to tedy je. Že jsem tlustej, že nemám protekci. Já mám pocit, že osud vás stejně nasměřuje. Když to dělat chcete, tak to dělat budete.“


Na poště to bylo pro herce inspirující

Dvakrát se pokoušel o přijetí na DAMU, ale nepodařilo se. Pracoval 15 let jako úředník na poště. Dodnes těží z množství postav, postaviček a charakterů, které za přepážkou vídal.

„Ženy, muže, starý, mladý, vojáky, invalidy, nevrlý lidi. To byly předváděčky. Kolikrát jsem zíral a říkal si, to bych chtěl umět. Nebo přišla cikánka, a když jsem řekl: poplatek, rozplakala se na lusknutí. Já jsem si říkal: jak to dělá tyhle střihy. A za chvíli: nechcete přečíst z ruky? Úžasné střihy, tohle by se mi někdy mohlo hodit do role,“ popisuje Petr Soumar.


Místo Pavla Baťka Petr Soumar

Rok 2000 byl osudový. Petr Soumar tehdy působil v ochotnickém souboru s talentovanými bratry Baťkovými. Pavel Batěk dostal pozvánku do jihlavského Horáckého divadla na konkurz elévů, jenže byl v té době přijat ke studiu na DAMU. „Jel jsem místo něj. I když jsem si myslel, že tam budu nejstarší, nejtlustší, nejmenší, s nejmíň vlasy a taky že ano.“

Jihlava prý tehdy krásně kvetla, moc se mu líbila. Přišel do divadla a při vstupu na Malou scénu, kde se konkurz konal, zakopl o nějaký práh: „Vylétlo ze mě: do pr…, co to tady na té zemi mají. To bylo panečku entrée. Já jsem nic nečekal, práci jsem měl, takže jsem vůbec neměl trému. Předvedl jsem monolog, básničku, zazpíval jsem a oni se na mě podívali: co tak pozdě? Bylo 36 let,“ vzpomíná na konkurz do Horáckého divadla Petr Soumar.

Jako začátečník bez školy měl malý plat. Z finanční odměny poštovního úředníka spadl na polovinu. Sice to čekal, ale první výplata ho opravdu vyděsila. „Ten první rok byl opravdu krušný. Ale naštěstí nikoho neživím. Chtěl jsem dělat divadlo, tak ho dělám.“

Amatérské divadlo neopustil. Spolupracuje s NaKop Tyátrem, v současné době pracují na hře, která se jmenuje Celibát na dvorku a premiéra by měla být v listopadu.