Z dojemných příběhů dětí a prarodičů vznikla výstava fotografií s názvem Souznění

Děti a prarodiče, ti nejmenší a ti nejstarší společně na fotkách. S tímto tématem přichází už podruhé žďárský fotograf Milan Šustr. Propojení generací zachytil už před několika lety na portrétech, letos přichází s novým nápadem. Na černobílých fotografiích jsou tentokrát jen ruce.

„Ne vždycky to byli skuteční prarodiče těchto dětí, někdy se potkali poprvé až na focení, ale reakce byla vždycky úžasná. Samozřejmě u těch rukou to focení samotné bylo o něco jednodušší,“ usmívá se Milan Šustr.

Milan Šustr, fotograf|foto:Dáša Kubíková, Český rozhlas

A jak nápad s rukama vznikl? „Před časem jsem fotil ruce seniorů, jak dělají různé věci, strouhají jablka, pečou štrůdl, hladí králíka, ta výstava se jmenovala Ruce – příběh života. Protože ti senioři mají do svých rukou celý život vetkán. A tak mě napadlo propojit je i se světy dětských rukou,“ vysvětluje.

Fotí se sami…

Dlouhodobá práce Milana Šustra v domovech se sociálními službami zdaleka nekončí. Fotografie do kalendářů a na výstavy průběžně vznikají v Domovech Jeřabina v Pelhřimově a Kamélie v Křižanově. Teď fotograf přichází s novým nápadem, který nejvíce těší samotné klienty.

„Na příští rok chystám kalendář, kdy si ti klienti nafotí pod mým vedením ty fotky sami. Já jim půjčím svoji druhou zrcadlovku, společně najdeme místo, které se jim líbí nebo si vyfotí kamaráda a oni sami si tu fotku udělají. V kalendáři hlavní fotka bude jejich a v tom bude vložená maličká fotka, kdo to fotil. Rádi bychom, aby si tu svou fotku udělal každý klient. Oni z toho mají neskutečnou radost, teď už by pořád jenom fotili,“ směje se Milan a přiznává: „Je to s nimi sranda. Mě ta práce strašně nabíjí, je opravdu mimořádná.“

Žďárské kostely

Než se Milan Šustr dostal ke spolupráci s domovy pro seniory a domovy se sociálními službami, fotil, a stále fotí města a obce na Vysočině. Knížek, ať už se srovnávacími fotografiemi minulosti a současnosti nebo s fotografiemi doprovázejícími místopisné nebo historické texty, už mu vyšlo dvaatřicet a další jsou v tisku.

Jednou z nejnovějších je Tajemství žďárských kostelů. „Vznikly stovky fotek, protože jsem ve žďárských kostelích mohl strávit mnoho hodin, tak je mám všechny nafocené poměrně důkladně. Jsem rád, že tahle knížka vyšla, protože k ní texty dělal Stanislav Mikule, historik žďárského muzea Na Tvrzi. A on píše velice poutavé minipříběhy,“ říká fotograf.