Vzniklo v Japonsku, rozvinulo v Brazílii a teď se brazilské jiu-jitsu trénuje i u nás

Původní japonské jiu jitsu se z Asie rozšířilo do celého světa, podobně jako judo. Cílem je dostat soupeře na zem.

Trenér tohoto bojového umění David Karnold přibližuje jeho vznik jako sloučení klasického japonského jiu jitsu a juda s prvky, které k němu postupně přibyly v Brazílii. „Samotné brazilské jiu jitsu vzniklo teprve na začátku 20. století, což je ve srovnání s ostatními bojovými sporty poměrně nedávno. V Brazílii ho začali popularizovat dva bratři, George a Helios Gracie, a ta jejich rodina, poměrně velký klan, to vede až doteď,“ říká David.

Dostat soupeře na zem

Sport mezitím zažil rozmach kromě Brazílie i v USA a rozšířil se postupně i v Evropě. Dělí se na sport a sebeobranu, ve sportovní části se to dál dělí na formu bez kimona, kde pohyb obsahuje i některé taneční prvky.

Část s kimonem – to je zápas. „Ten zápas začíná tak, že oba stojí. Cílem je dostat soupeře na zem a tam ho kontrolovat v dominantní pozici a donutit se vzdát nějakým ukončením – pákou na nějaký kloub nebo škrcením,“ vysvětluje trenér. Když se soupeř chce vzdát, zaklepe na zem, takže ani nebezpečně znějící škrcení mu neublíží.

Ve Žďáře nad Sázavou trénuje tým brazilského jiu jitsu (pod hlavičkou pražské organizace Jungle BJJ) už tři roky. „Já se tomu věnuji už téměř deset let, předtím jsem se věnoval i jiným bojovým sportům, ale tento dělám od osmnácti,“ usmívá se David Karnold.

Trénuje se denně

Ve žďárském týmu jsou chlapci od třinácti let až po nejstaršího muže, kterému je 47, trénuje i jedna dívka. Na závody se jezdí po celé České republice, ale podívali se i do zahraničí – do Rakouska nebo Německa.

V tělocvičně se od pondělí do čtvrtka každý večer schází více než desítka sportovců, před závody se trénuje i o víkendu a je dobré, když si sportovec udržuje fyzičku i návštěvami posilovny.

Na soutěžích mají závodníci kimona černé, bílé nebo modré barvy, ale o dosažené úrovni vypovídají barvy pásků: „Pásky jsou bílé pro úplné začátečníky, pak je modrý, fialový, ten mám já, a ještě jsou hnědý a černý,“ ukazuje trenér na kimona svých svěřenců.

Na tréninku je důležité se nejprve protáhnout, rozehřát, rozcvičit se na zemi a teprve potom přichází na řadu výuka samotného bojového umění.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová