Vysočina je hokejový kraj, proto musí krasobruslařky bojovat o každou chvíli na ledě

„Na Vysočině chybí krasobruslařský klub s dlouholetou tradicí, kde by pracovali trenéři, kteří by byli schopní předávat své zkušenosti dál. Sólové krasobruslení se pěstuje v Ledči nad Sázavou, a pokud vím ještě v Náměšti nad Oslavou, tam si vedou moc dobře. V Havlíčkově Brodě nám bylo dlouhá léta také skvěle, ale po nějakých problémech a změnách jsme se rozhodli Brod opustit, ne mateřský klub, ale sportoviště,“ vyprávěla Andrea Vlasáková.

Dvakrát denně na led? O tom se jim ani nezdá

Pod svými křídly má Andrea asi patnáct krasobruslařek. „Jsou to děti, které se mnou odešly z Havlíčkova Brodu, pracuji s dětmi z Ledče nad Sázavou a přidaly se k nám i dívenky z Jihlavy. Na jejich sportovní růst měly velký vliv špatné podmínky a nedostatek trenérů, to se teď snažíme napravit.“ Právě proto Andrea Vlasáková založila krasobruslařský klub na Vysočině.

Vysočina je hokejovým krajem a krasobruslařky čekají na každé uvolněné okénko v rozpisech na využití ledových ploch na zimních stadionech. „Já znám podmínky v nejlepším klubu v republice, což je USK Praha, tam jsem řadu let dojížděla. Jejich špičkové krasobruslařky se od žákovského věku na led dostanou dvakrát denně, o tom se nám ani nezdá,“ smutně se usmívá krasobruslařská trenérka Andrea Vlasáková.

Trénink ráno, trénink odpoledne, do toho práce, rodina, domácnost. Chce to přesný plán

I přesto se na Vysočině sólové krasobruslařky v závodní sezoně dostanou na led každý den, ale jedná se o na minuty dokonale propracovaný plán. „Tréninky jsou buď ráno, nebo odpoledne. Z ranního tréninku cestuji do zaměstnání, na odpolední rovnou ze zaměstnání. Do takového dne musím samozřejmě vměstnat práci, starost o domácnost, rodinu a hlavně o syna. Odpoledne jezdíme do Humpolce a ráno většinou do Ledče,“ popisuje drsný život krasobruslařek jejich trenérka Andrea Vlasáková.

Ranní tréninky začínají v Ledči v šest hodin, to znamená vyjet z Havlíčkova Brodu v pět ráno. „Je to o přístupu, takovému režimu se dá naučit. Pokud sport chtějí dělat, tak to musí zvládnout. Spolupráce s rodiči je samozřejmostí. Ti fungují skvěle, pomáhá mi také moje dlouholetá kamarádka, bez ní bych to nezvládla. Ale je pravda, že to musí být naplánováno na minuty. Je nutné sladit moji práci a tréninky, což někdy časově nevyjde, ale můj zaměstnavatel mi maximálně vychází vstříc.“

Plán tréninků Andrea Vlasáková sestavuje ještě podle toho, na který stadion má dítě blíž. „Trénujeme po maximálně šestičlenných skupinkách. Od přípravky po juniory.“

Po roce se děti sklouznou

Dítě je schopno se za první rok na bruslích naučit základní piruetu. „Říká se jí čápová, tu už na velkých světových šampionátech neuvidíte, maximálně na konci nějaké kombinované piruety. Začíná se přes chůzi na ledě, zvedání nožiček, kolínek, běh, později umí cibulky a vlnky. Trvá to rok, než se sklouznou, pak je to teprve začne bavit,“ usmívá se Andrea Vlasáková.