Vrchol osmitisícovky Manaslu klapl až na podruhé. Pak bylo i selfie z vrcholu a oslava s kusem masa
Při výstupu na osmitisícovku je potřeba najít optimální poměr mezi výkonem a pauzou, říká jihlavský učitel Tomáš Kučera, který se před čtrnácti dny vrátil z úspěšné expedice na osmou nejvyšší horu světa Manaslu. Téměř po celou dobu svého sedmihodinového výstupu z posledního tábora ve výšce 7450 m měl na vrchol dobrý výhled. „Ono to vždycky vypadá, že vám zbývá málo, ale vzhledem k tomu, jak pomalu se člověk posunuje vzhůru, tak to trvá strašně dlouho,“ vyprávěl v Dobrém dopoledni Tamary Peckové.
A jaké to bylo na vrcholu? „Měl jsem pěkné počasí, sluníčko, foukal vítr jenom asi 40 km za hodinu, což je na vrchol celkem slušné. Měl jsem ho sám pro sebe. Trošku jsem nafotil okolí, natočil jsem si poslední kroky na vrchol. A samozřejmě selfíčko na vrcholu. Zdržel jsem se asi půl hodiny. Pořád se snažíte neudělat chybu, vrchol je poměrně malý, musíte dávat pozor, abyste nespadl. Ale pocit, že už nemusíte stoupat dál a už vás čeká jenom cesta dolů, je skvělý a to, že se vám podařilo splnit cíl, to je příjemné a pozitivní.“
Někdo chodí na nádechy, já chodím na kroky. Vrcholové plato bylo na dvacet kroků a vydýchat
„Výstupová trasa jihovýchodním úbočím není příliš technicky náročná. Lezecké pasáže v kolmých úsecích jsou jen mezi prvním a druhým táborem. Na vrchol ze čtyřky jdete na takovém velkém platu, takže se to dá odejít pomocí hůlek, v podstatě nepotřebujete cepín, až zase na závěrečném kousku toho vrcholového hřebene. Nahoru se pohybujete na počet kroků. Někdo chodí na nádechy, já chodím na kroky. Vrcholové plato bylo na dvacet kroků, vydýchat. Dvacet kroků, vydýchat,“ popisuje výstup na osmou nejvyšší horu světa Manaslu jihlavský učitel Tomáš Kučera.
„Bylo to úžasný, naplňující, vyčerpávající fyzicky i psychicky. Nepál, Himaláje to je nádhera. Jak trek k hoře, tak vlastní výstup nahoru. Pak trek od hory, i když je člověk vyčerpaný a strašně bolí dostat se dolů, tak je to úžasný. Lidi i příroda. Já z toho mám spoustu pozitivních dojmů,“ snaží se popsat své pocity po úspěšné expedici jihlavský učitel Tomáš Kučera.
Necítil jsem nohy od kotníků dolů, třením jsem je zahříval dvě hodiny
Tomáš Kučera se na vrchol dostal až na druhý pokus. Při prvním se po dvou hodinách musel vrátit, protože měl strach z omrzlin. „Necítil jsem nohy od kotníků dolů. Vrátil jsem se a dvě hodiny jsem třením nohy zahříval. Rozhodování jsem měl snazší tím, že druhý den byl také vrcholový den, tak jsem věděl, že ještě jednu šanci budu mít.“
Před druhým výstupem zažila výprava dramatickou situaci, bohužel s tragickým koncem. Večer 1. října přišla do kampu čtyři ve výšce 7 450 m dvojice horolezců. Rakušan a Francouz. „Byli v dost zbědovaném stavu, stačili si postavit stan a někdy se západem slunce se ozvalo první volání o pomoc. Nebyli schopni si sami píchnout dexametazon. Takže tím začala záchranná akce. V průběhu noci jsme se u nich střídali. Francouz se pomoci s kyslíkem dočkal, ale Rakušan bohužel zemřel. Nebylo to jednoduché rozhodnutí jít nahoru, ale bylo tam dost dalších Čechů, kteří tam s Francouzem počkali, až dorazí pomoc.“
Asi měsíc jsme byli bez masa, takže oslava byla se steakem
A kdy si uvědomil, že se mu podařilo dostat se na vrchol osmé nejvyšší hory světa? „Už na vrcholu jsem věděl, že to je tam, je to bomba, klaplo to. Člověk má před sebou ještě sestup, ten není bez nebezpečí a pak až v základním táboře. Tam jsem byl asi den a půl úplně apatický a pomalu mi tam docházelo, že už je to dobré.“
Večírky proběhly už v průběhu, zpívalo se a také se prý tenčily zásoby alkoholu. Větší oslava se konala až v Káthmándú. „Většině z nás chybělo maso, asi měsíc jsme byli bez masa. Takže oslava proběhla tak, že jsme zašli do restaurace, kde mají steaky a pak se pokračovalo v rockovém klubu v Káthmándú i s koncertem místní rockové kapely,“ směje se Tomáš Kučera.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
