Vladimír Burjánek: Nevratné míče

24. září 2023

Když se sejdeme s vrstevníky z naší vesnice, často vzpomínáme, jak jsme hráli v mládí fotbal. Klasické fotbalové hřiště jsme neměli. Zápolili jsme na tom, které bylo olemováno dokola stromy, většinou lípami, vrbami a jasany. Jejich urostlá těla nám sloužila jako brankové tyče. Ze dvou stran hřiště byly ulice, další dvě byly nebezpečné a často rozhodovaly o délce klání. 

Čtěte také

Když totiž míč vletěl na zeleninovou zahrádku pana Lajbnera, nebo na zahradu u Zimů, bylo zle. První merunu, někdy i druhé zakopnutí se podařilo uprosit a majitelé nám mičudu vrátili. Třetí pokus - to byla konečná, ten den jsme si už nezahráli.

Před pár lety se najednou stal zázrak. Majitel dopravní firmy a milovník kopané vybudoval za vsí nádherný fotbalový areál, o kterém se nám ani nesnilo. Na ploše bývalého smetiště hrají dnes borci pod jménem vesnice a my je chodíme povzbuzovat. Se starým hřištěm se nynější fotbalový areál nedá srovnat. Je ale zajímavé, že v něčem se historie opakuje.

Čtěte také

Jedna z fotbalových branek sousedí se zahradou pána, který nám připomněl naše dřívější klukovské patálie s míčem. Když se střelec opře do balónu víc, přeletí vysokou síť a je v zahradě.

Majitel balóny nevrací, stěžuje si a nosí je na obecní úřad, případně policii. Navíc téměř pravidelně při sobotních utkáních obšťastňuje diváky. Buď seká sekačkou trávu, nebo jezdí s frézou, případně řeže na cirgulárce dříví. A historie se zabavenou mičudou se opakuje. Jen ten kravál při utkáních je navíc.

Spustit audio

Související