Dagmar Ruščáková: Dubnová smršť nápadů
Je večer a já netrpělivě čekám, jaké téma bude vyhlášeno na další den. Do svého příběhu potřebuju akci - mám rozehrané drama. Konečně se téma objeví a ve mně poklesne srdce. Gumička na poušti! Autor tématu se musel bavit - a právem. Co s tím, proboha, udělám v příběhu z doby, kdy žádné gumičky nebyly?
Čtěte také
Ano, už zase v tom jedu. Já a spousta dalších psavců. Na stránkách Společnosti pro osvětu spisovatelů vypukl další díl už klasické výzvy zvané Duben měsíc drabble. Denně napsat příběh na dané téma, který má přesně sto slov.
Někdo píše úvahy, někdo veršuje, jiní vsazují své příběhy do světů jiných spisovatelů. A nemálo je i těch, kdo se rozhodli během třiceti dní stvořit ucelený příběh - často tématům navzdory. Víte, co je pro mě na celé téhle výzvě nejvíc fascinující? To až neuvěřitelné množství přístupů, jakými lze tématům vyhovět. Vtipné i vážné, realistické i fantazijní. Vyberte si.
Je to lidská kreativita v praxi. V respektujícím prostředí roste a kvete způsobem, na jaký školy jen málokdy dosáhnou. Možná nikdy. Až příliš mnoho nápadů v sobě totiž žáci a studenti preventivně zahubí.
Čtěte také
Často jen proto, aby se moc nelišili. Přitáhnout k sobě zájem - ať už učitelů, nebo spolužáků, nebývá v našem obvyklém školním prostředí žádoucí.
Připomíná mi to jinou věc, která má také nejspíš původ ve škole. Když lidé přicházejí k nám do divadla, kde si mohou sednou kam chtějí, automaticky míří dozadu. Vždy! Pak jsem tam obvykle já, která je vábím do maličko bližších sfér, když jim slibuju, že lépe uslyší a určitě jim nehrozí zkoušení. Opět je svým způsobem zvláštní, že ty moje řeči fungují. Bez nich bychom nejspíš diváky z jeviště vyhlíželi dalekohledem. Proč asi?
Možná i pro tyhle zkušenosti mám každoroční davové drabblení tak ráda. Svoboda tvořit, zkoušet meze, nebát se nesmyslů a chyb, je totiž občerstvující. A svým způsobem i návyková.
Související
-
Dagmar Ruščáková: Pěkně si třísknout
Zkusili jste si někdy, jak krásně umí při ťuknutí odskočit kladivo od kovadliny? Tedy myslím v případě, že víte, co děláte.
-
Dagmar Ruščáková: Sladké vzpomínky
Koukám na půl kyblíku natrhaných švestek a přemýšlím, co s nimi. Švestkové knedlíky? Proč ne, tvaroh mám. Kompot? Kdy já jsem vlastně naposledy jedla kompot?
-
Dagmar Ruščáková: Hlasy v lese
Jdu mokrým lesem. Pozoruju hemžení své dětsko-psí posádky, trpělivě odpovídám na nejrůznější otázky a je mi fajn. Desetiletý Patrick a šestiletá Kačenka lesy dobře znají.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
