Víc než deset představení bychom nevyprodali, říkají pelhřimovští ochotníci
Desetkrát a dost, tím se řídí pelhřimovský ochotnický soubor Rieger. Po každé premiéře odehrají jenom deset repríz. „Víc lidí by stejně nepřišlo. Tak to nemá ani cenu. Na první dvě představení dorazilo kolem dvou set padesáti diváků. Na ostatní se přišlo podívat kolem tří stovek diváků. My to máme napočítáno na deset představení, kolem tří tisíc diváků,“ vyprávěla v Dobrém dopolední Marie Steinhauserová, principálka, režisérka, dramaturgyně a také autorka kostýmů.
Letos v březnu tak divadelní spolek Rieger desetkrát odehrál muzikál Noc na Karlštejně. Tenhle titul pelhřimovští ochotníci nehráli poprvé. To bylo už v roce 1993. „Pozor, to byl originál od Jaroslava Vrchlického, napsali jsme k tomu tehdy pár písniček. Teď jsme dělali verzi na motivy filmu Zdeňka Podskalského. Využila jsem jenom toho, že arcibiskupa hrál Pavel Hodulík jak před lety, tak teď. Z původních herců ještě v Noci účinkuje doktor Martínek. Tehdy hrál krále, letos Petra Ciperského,“ vypráví Marie Steinhauserová.
Ale já říkám: nezpychnout!
Příští rok bude Marie Steinhauserová vybírat zase konverzační komedii. Jeden rok se totiž v Pelhřimově zpívá, druhý se hraje nějaká konverzační komedie či veselohra. „My máme totiž dva druhy diváků. Jedni říkají: to je taková škoda, proč nezpíváte a druzí, proč zpíváte. Tak abychom udělali radost všem,“ směje se paní Steinhauserová.
Noc na Karlštejně byla podle paní Marie Steinhauserové taková volba z nouze cnost. „My už jsme těch zpěvoher a muzikálů hráli tolik, že už moc na výběr nezůstává. A já mám v souboru lidi, kteří umí opravdu dobře zpívat. Hodně lidí mi to rozmlouvalo, že to je moc známé, že na to nepřijde moc lidí. Ale nakonec přišli. A ohlasy? No byly, pěkné, ale já říkám: nezpychnout,“ pronáší naoko přísně paní Marie Steinheserová.
Mně se to nelíbí, to jde tak hladce, až to není dobré. Neboj, ono se to zadrhne
Každá hra se zkouší jinak. Rieger začíná nový kousek nacvičovat v září a v březnu je vždy premiéra. „Zkoušíme dvakrát týdně. Když jsme začali s Nocí na Karlštejně, šlo to hladce, absolutně hladce. Dokonce mě po jedné zkoušce vezl kolega domů a říkal: mně se to nelíbí, to jde tak hladce, až to není dobré. Já mu na to říkám: však se neboj, ono se to zadrhne, a taky zadrhlo po dvou měsících,“ směje se paní Steinhauserová.
V Dobrém dopoledni prozradila paní Marie ještě jeden detail ze zákulisí. „Od jednoho spřáteleného ochotnického souboru jsme dostali nahranou hudbu, zase výměnou za hru Tři mušketýry Kena Ludwiga, kterou pro náš soubor přeložila před pár lety paní Janská. Uvedli jsme ji tehdy v české premiéře.“
Já tam nebudu stát, budu dělat něco užitečného. Z herečky se stal zvukař
A jaký kus budou od září do března v Pelhřimově zkoušet? „Ještě nevím. Víte, odešel nám zvukař, letos se toho ujala Blanka Kotenová, která léta letoucí hraje. Když jsme zkoušeli Noc, tam moc ženských není, tak Blanka říkala: já tam nebudu stát, budu dělat něco užitečného. A to je dobře, tak to má v divadle být, že se každý chopí toho, co je třeba. Musíme sehnat někoho jiného, snad se to podaří. Rýsuje se jeden mladý člen. Ono to není jednoduché, takový člověk musí umět s počítačem a musí znát divadlo, musí mít pro divadlo cit.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
