Velký ústav oslabuje soběstačnost lidí, kteří v něm žijí. Oslabuje zodpovědnost za jejich život

6. březen 2015
Marek Klement, Alena Brožková a Jarda Šaman s moderátorkou Tamarou Peckovou

Jarda Šaman žije v Domově bez zámku, v rodinném domku v Jaroměřicích. Má vlastní pokoj, rád uklízí a peče skvělou bábovku. Je klientem zařízení, které poskytuje pomoc a podporu lidem s mentálním, případně kombinovaným postižením od 18 let věku. Společně s jeho ředitelkou Alenou Brožkovou, vedoucím chráněného bydlení Markem Klementem byli hosty Dobrého dopoledne Tamary Peckové.

Jarda Šaman zažil život v zámečku v Jinošově, ale díky tomu, že tam spadl v roce 2008 strop, začaly se dít věci. „Do dnešního dne jsme postavili společně s Krajem Vysočina jako investorem dvanáct domků a provozujeme 13 malých domácností jako pobytovou službu, dále denní stacionář a sociálně terapeutickou dílnu Pohodičku. Taky nabízíme odlehčovací službu,“ vypočítává služby Domova bez zámku se sídlem v Náměšti nad Oslavou Alena Brožová.

Můj pokoj je moc pěkný, žije se mi v něm dobře

Okříšky, Pucov, Jaroměřice nad Rokytnou, Náměšť nad Oslavou, Hrotovice a Velká Bíteš, tam všude žijí klienti Domova bez zámku. A jak? To popsal jeden z nich, Jarda Šaman „30.ledna jsme se odstěhovali do Jaroměřic do novýho baráčku. Můj pokoj je moc pěkný, žije se mi v něm dobře. Bydlím sám na pokoji, mám tam notebook. Povídám si se zaměstnanci o tom, jak se mi tam žije. Můžeš chodit na vycházky, jdu na procházky, do obchodu, do kostela. Já to tam znám. Ještě z dřív, ze Štěpánovic.“

„Ve velkém zámku se klienti museli přizpůsobovat pravidlům pro provoz specifických pracovišť. Například hromadné ubytování, veřejné stravování. Museli se přizpůsobovat režimu, který byl podobný zdravotnickému. Nemohli si třeba sami uvařit v ústavní kuchyni, nemohli se v ní pohybovat. Bez vědomí zaměstnanců nesměli areál opustit,“ snaží se popsat ústavní péči klientů Alena Brožková.

Díky stanování poznala bezelstnou duši všech svých klientů

„Zámek byl na začátku Jinošova, kde bylo špatné dopravní spojení, takže na diskotéku jsme do Náměště s klienty vyrazili ve čtyři odpoledne a zpátky jsme se museli vrátit v jednu v noci pěšky. Já tam pracuju třicet let. Jezdili jsme spolu stanovat, díky tomu jsem je všechny poznala, jejich duši, která je čistá a bezelstná. Jejich schopnosti, jací doopravdy jsou,“ vzpomíná na společné chvíle ředitelka Alena Brožková.

Jarda Šaman, klient Domova bez zámku Náměšť nad Oslavou

Velký ústav podle Aleny Brožkové oslabuje soběstačnost lidí, kteří v něm žijí. Oslabuje zodpovědnost za jejich život, dostanou servis a dál své schopnosti nerozšiřují. „Takže klienti, kteří něco uměli, protože přišli od maminky, to ve velkém zařízení zapomněli, protože se ty schopnosti dál nerozvíjely.“

V 65 letech získal Pepa první pracovní smlouvu na otevřeném trhu práce

Podle klienta Jardy Šamana je lepší, když si podlahu vytře člověk sám. „Mně to baví uklízení, umývaní, podlahy, nábytek utírat, podlahu uklidit.“

Někteří klienti mají zaměstnání. „Jarda pracuje v neziskové organizace Barevný svět v Třebíči. Jezdí sami autobusem. Klienti pracují i jinde. Díky tomu, že máme domácnosti ve více městech, daří se nám zaměstnávat je na volném trhu práce. Spolubydlící Jardy Pepa ve svých 65 letech získal první pracovní smlouvu na otevřeném trhu práce. Chodí tam 14 dní, ještě ani jednou z práce neodešel, baví ho tam. Je s chlapama na dílně. Berou ho, že to je jeden z nich. Funguje úplně normálně. Pracuje v zemědělském družstvě v Hrotovicích,“ usmívá se Marek Klement příspěvkové organizace Kraje Vysočina Domov bez zámku.

Spustit audio
autor: Tamara Pecková