Ve sklárně v Karlově pracovali skláři a kováři společně. Vznikly unikátní umělecké předměty

19. říjen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Skláři a kováři v Karlově, Žďársko

Když se má sklo a kov spojit do jedinečné vázy nebo půllitru, je lepší, když jsou oba materiály rozžhavené.

Myslí si to kováři a skláři, kteří pracovali společně ve sklárně Svoboda v Karlově, aby zkusili spojit svá řemesla.

Základ dodává kovář a na skláři pak je, jak dovnitř sklo dofoukne a vytvaruje. Nápad vznikl při akci pro děti ve Škrdlovicích, říká sklářský mistr Lukáš Verner: „Karel Ondráček tam přijel s kovadlinou a měl tam výzvu udělat si hřebík. Tak jsem si to zkusil, a zjistil jsem, že to je práce podobná té naší, takže jsem mu to nabídl. A oni nám pak přivezl ukázat, co nás čeká, abychom si mohli připravit sklo ať už množstvím nebo velikostí, a teď už to vzniká spontánně.“

Jak to bude pokroucené…

„My nevíme, co nám přinesou nebo jak to bude pokroucené, a my tam musíme tu sklovinu navlíct, aby to bylo ze sklářského hlediska použitelné,“ usmívá se zkušený sklář.

Nejprve kovář rozpracuje kovovou obrubu, většinou několik spojených kruhů, vlnovku nebo nožičku pro kalich. V improvizované kovárně pracují s výhní dva kováři, mladší Tomáš Popela a zkušenější Karel Ondráček, obhájce prvního místa kovářské soutěže Hefaiston na hradě Helfštýně.

Podle něj je potřeba mít konečný výrobek promyšlený dopředu a je dobré si nápad nakreslit. „Sklo přijde nahoru. My do nožičky navrtáme díry, a to sklo do nich projde, tím se v nich zastabilizuje, takže nebude nutné je lepit tak, jak se to obvykle dělá.“

Rozpálené materiály

Než přinese kovář výrobek ke sklářům, musí jej znovu rozpálit, aby se materiály lépe spojily. Pak už si z pece nese sklář odpovídající množství skloviny a začíná foukat. Několik dalších sklářů s hadičkami fouká studený vzduch na sklo, které vytéká z kovové obruby vznikajícího půllitru.

„To sklo je hodně teplé, tak aby se s tím železem moc nehádalo, tak se i to železo rozehřeje. Pak se ty teploty potkají, a to sklo pracuje snáz. Kluci to ofukují proto, aby to sklo, které je dole teplé a u píšťaly studenější, se dole ochladilo. Tím vzduchem ho zastavují, aby se teploty vyrovnaly, a já to mohl dofouknout i nahoře,“ objasňuje Lukáš Verner.

Každý předmět má jiný tvar i velikost, protože vzniká spontánně podle toho, jak se materiál zachová. Hotová váza, sklenice nebo kalich pak musí postupně chladnout v chladicí peci, takže hotové a připravené k prodeji budou až další den.

Spustit audio

Související