Váš anděl vám naslouchá, musíte mu dát konkrétní úkol a pak se to splní, říká Naďa Urbánková

V době, kdy už byla v Semaforu, se se svým snem o mluvení v bedýnce dokonce svěřila Evě Pilarové. Bylo to v době, kdy ani jedna nebyla schopna dohlédnout za hranici svých čtyřicátin. „Eva říkala: mně je to naprosto jasný, já budu zpívat v nějakém pajzlu, kde bude hodně velká tma, aby mi nebylo vidět na velký zadek a vrásky a já jsem říkala: to já bych zase chtěla do rádia. Evo, když budu mít hlas a udržím myšlenku, tak rozhlas je pro mě to pravé. Mně se to splnilo, Eva zpívá krásně a rozhodně nemá velké pozadí,“ usmívá Naďa Urbánková.

Paní Naďo, nechtěla byste u nás moderovat?

Naďa věří na splněná přání. „Mějte myšlenku a přejte si to. Pak se vám to splní. Já jsem před pětadvaceti lety kouřila a nedokázala jsem přestat. Jednou jsem přišla na balkon, sepjala jsem ruce a říkám: Pane Bože, prosím, ať už od zítřka nikdy nemám chuť na cigaretu a stalo se. Říkám to proto, že myšlenka ve vás musí být dvěstěprocentní. Je jedno, jestli to je cigareta, chlap, kariéra, váš anděl vám naslouchá a vy mu musíte dát konkrétní úkol a pak se to splní,“ vypráví Naďa Urbánková.

Letos je to deset let, co Naďa Urbánková moderuje na vlnách Českého rozhlasu Vysočina. Každou sobotu a neděli se vítá s posluchači v pořadu Písničky pro Vysočinu. „Vzpomínám, jak mi tehdy zavolal tehdejší ředitel Ondřej Nováček: paní Naďo, nechtěla byste u nás moderovat? Mě to zarazilo, ale v tu ránu jsem si vzpomněla na své toužebné přání a řekla jsem: ano.“

Prosím tě, hlavně tam pořád neříkej to haló

Naďa Urbánková poctivě naposlouchala vysílání a dorazila na svou první frekvenci. „Přišlo mi, že to bude snadné, ale pak jsem pochopila, že to tak není a že není možné sem přijet, posadit se před mikrofon a pak něco blábolit. Já od té doby vím, že se musím perfektně připravit na sobotu na neděli, minimálně úvod, stať a závěr, abych věděla, co chci říct. A ještě si vzpomínám, že mi pak Ondřej telefonoval: prosím tě, hlavně tam pořád neříkej to haló,“ směje se při vzpomínce na své moderátorské začátky na vlnách Českého rozhlasu Vysočina Naďa Urbánková.

Želiv zachránil mou duši a mé srdce

A jak se zabydlela v Želivě? „Pro mě to byla záchrana mé duše, mého srdce, to bylo moc kruté období, a pánové v želivském klášteře mě opravdu zachránili a dali mi pocit, že člověk může být živ, šťastný mezi dobrými lidmi. Jsem jim do dneška za to všechno vděčná,“ přiznává Naďa Urbánková.

Už se cítí být na Vysočině doma. „Už si nepřipadám jako náplava, už bych nikdy nikam jinam nechtěla, jsem tady opravdu šťastná. Doufám, že hrob, který si stále platím, se mě dočká. Já se netajím svým věkem, léta běží, to je světská spravedlnost. Hrob si platím v Želivě, je to krásné místo. Aby dcera neměla starosti. Já jsem poprosila pana opata, až ten okamžik přijde, aby mě vystrojili, aby tam hrála kapela, aby mě vezli koně,“ směje se Naďa Urbánková.

Hlavně mi udělejte na víku rakve okýnko

Dokonce už ví, jakou rakev bude mít. „To mám díky posluchači našich písniček. Telefonoval, měl velmi příjemnou barvu hlasu, slyšela jsem jeho medový hlas a tak mi to nedalo a zeptala jsem se na jeho profesi: vyrábím rakve. Chvíli jsem mlčela a říkám: jé, prosím vás, myslíte, až přijde ta moje chvilka, že byste mi mohl vyrobit rakev? Úplně obyčejnou, hlavně aby měla na víku okýnko? Budu mít v rakvi brýle, tak abych viděla, kudy mě nesou. A to on mi slíbil,“ směje se Naďa Urbánková.