V trojboji jsem zvedl tunu, skromně pronesl mistr Evropy

Prvních závodů v silovém trojboji se zúčastnil už v 18 letech. „Přešel jsem k posilování od hokeje. Tam už jsem na nějaký trénink zvyklý byl. Celou střední školu jsem cvičil a to mě také přivedlo k zájmu o fyzioterapii, kterou jsem vystudoval a dnes je to moje práce,“ uvažoval host Dobrého dopoledne.

Přestože dobře zná, jak funguje pohybový aparát, má za sebou už také zranění a operace. „Vrcholový sport není úplně zdravá záležitost, to asi každý ví. Ale dělám to rád,“ usmál se Tomáš Šárik.

Vojtova metoda pomáhá dětem i dospělým s neurologickými potížemi

„Od roku 2003 jsem specialista na Vojtovu terapii a od té doby se tomu věnuji,“ řekl host Regionu. „Tahle rehabilitační metoda vznikla v Česku, ale dokončena byla v Německu profesorem Václavem Vojtou. Rozšířená je tedy u nás v Německu a Rakousku, také v Polsku, na Slovensku a v Itálii. A co mám informace o dalších zemích také v Japonsku, Indii a Jižní Americe jsou nějaké aktivity. Naopak ve Spojených státech se metoda příliš nerozšířila,“ vyjmenoval Šárik s tím, že severoamerická společnost je pravděpodobně na kontakt s pacienty a dětský pláč, který terapii provází, více citlivá.

Objednat se k fyzioterapeutovi může kdokoliv sám nebo na doporučení obvodního případně dětského lékaře. „Moji klienti jsou děti s poruchami pohybového aparátu ale i dospělí po úrazu nebo s neurologickými onemocněními například roztroušenou sklerózou nebo amyotrofickou laterální sklerózou,“ upřesnil zaměření Vojtovy metody Tomáš Šárik.

Potíží kolemjdoucích si všimnu, cvičení jim ale nenutím

Podobně jako jiné práce má i fyzioterapie své profesní deformace. „Když jdu po ulici, tak si všímám špatného držení těla některých lidí. Nestává se ale, že bych měl chuť je oslovit a nabídnout pomoc. Starám se o klienty, kteří ke mně přijdou do ordinace,“ prozradil na sebe fyzioterapeut, který denně ošetří osm až deset pacientů.

Podle Šárika je velmi individuální jakou pohybovou aktivitu by měl člověk zvolit, když chce navrátit nebo udržet zdraví. „To záleží na stavu pohybového aparátu a také na preferencích každého člověka. Rozhodně si nemyslím, že by všichni bez rozdílu měli začít vzpírat činky,“ uzavřel Tomáš Šárik.