V tiskárně to už desítky let voní pořád stejně, tvrdí pelhřimovský nakladatel Bedřich Kocman

„Zhruba před čtyřmi lety jsme se s Milošem Doležalem domluvili na tom, že knihu u nás v Pelhřimově vydáme. Hned od prvního oslovení jsem cítil toto téma jako zásadní. Jde o příběh, který byl v dřívějších dobách silně tabuizován. Vnímal jsem jako příležitost, vydat knihu právě u nás v Pelhřimově.“

Vysočinou se toulám rád. Čtenář knih Františka Plevy ani nemůže jinak

„Rád vzpomínám na to, jak jsme spolupracovali s panem Františkem Plevou z Ledče nad Sázavou. Připravovali jsme v našem nakladatelství pro něho několik knížek. To byla velmi hezká spolupráce. Další koho bych mohl jmenovat je pan Jiří Černý, někdejší pracovník pelhřimovského muzea, se kterým připravujeme poutní místa a je příslib i další spolupráce,“ pochvaloval si Bedřich Kocman.

V tiskárnách to už desítky let voní stejně

„Všichni to říkají, když přijdou, že to u nás v tiskárně voní. My už se tam pohybujeme denně a už to vlastně nevnímáme. Ta vůně je ale stejná jako před lety, protože i tiskové barvy zůstaly stále stejné,“ řekl Bedřich Kocman, původem sazeč písma. S řemeslem tak měl zkušenosti ještě před založením Nové pelhřimovské tiskárny v roce 1992. „Dříve jsem skládal olověné litery. Po revoluci přišla i do menších měst technologie tisku ofsetem a sazba přes počítač.

Dnes už tisk sám o sobě nepotřebuje příliš velké prostory. Na rozdíl od tisku z litinových písmenek, který vyžadoval hodně místa na uložení sad druhů písma, se dnes většina procesů odehrává v počítači. Takže stroj na čtyřbarevný tisk je zhruba dvanáct metrů dlouhý. A žádné další velké stroje už při výrobě knihy nejsou potřeba,“ řekl Kocman.

Při rozhodování, kterou knížku vydat, mě řídí vnitřní cit

„Nabídky spisovatelů přicházejí ze všech oblastí. Nejvíc mě těší díla věnující se regionu a knihy o umění. Tím kompasem při rozhodování, kterou knihu vydat, mi vždycky byl nějaký vnitřní cit. A s ohledem na to, co nám ve skladě zůstává, je možné říct, že mě ten cit zatím nezklamal.“

Knihy z vlastního nakladatelství jsou jen malou částí produkce tiskárny

Podle Kocmana nemůže být dnes tiskárna závislá pouze na jediném nakladatelství. „Knihy našeho vydavatelství jsou pouhým doplňkem práce tiskárny. Z hlavní části jde o tisk pro jiná vydavatelství nebo i tisk ostatních tiskopisů. Jsme také vydavateli vlastního týdeníku. Naopak některé práce zase zadáváme. U náročnějších knižních vazeb spolupracujeme třeba s knihaři.“