V Kukuřičném mlýně Mrzkovice se doplňují supermoderní stroj a prvorepubliková mašinka

Jak vypadá mlynář 21.století? Musí se po odchodu z mlýna oprášit? Ptala se hned v úvodu Tamara Pecková paní Kateřiny. „U nás ve mlýně ne! My máme čistý provoz, jsme raritní. Naši zákazníci, kteří k nám jezdí na zákaznický audit, se diví, že jsou ve mlýně. Po skončení díla, asi po šesti hodinách, se zbývající dvě hodiny jenom uklízí. Uklízí se nasucho, luxuje, vysává se a není tam ani zrnko prachu.“

V současné době Kolářovi mlýn provozují v Mrzkovicích. „My mluvíme o Mrzkovicích, ačkoli ten první Kolář přišel do Malého mlýnka pod Kochánovem, to byl takový klapáč, který už někdy od roku šestnáctset a něco....asi kilometr a půl proti ústí potoka do Sázavy. Tam tři generace se mordovaly, tam zápasily.“

Mlýn v Mrzkovicích netradičně zpracovává kukuřičné zrno. Jak se mu podařilo ve velké konkurenci prorazit, i když vlastně nemá obchodní oddělení? „Nebyli jsme v zajetí předsudků pšeničných mlynářů. Já jsem si mlynářskej výučák dělal až v padesáti letech. Osud nám taky do cesty nahrál lidi, kteří nám svoje dovednosti nezištně předali. Postupovali jsme tak, že jsme navštěvovali možného odběratele a ptali jsme, jaké představy má o kukuřičném mlýnském výrobku. A když jsme je splnili, tak bylo jasný, kdo tam bude dodávat. A ruku v ruce k tomu jde naše vysoká výtěžnost, ale to už se chválíme a to už budu zticha.“

Průměrná výtěžnosti průměrného kukuřičného mlýna bývá do 50%, v Mrzkovicích je to 60%. „Máme technologii, která není supermoderní. Je to takzvaně na ruku. Ty naše stroje z roku 1952 jsou často přenastavovány i během díla. Může se během díla přenestavit režim toho mletí, můžou se změnit výrobky toho mletí . A to umožňuje možnost jednak těch 14ti jedlých výrobků a jednak tu velkou výtěžnost,“ vysvětlila Kateřina, manžel Jan upřesnil: „my máme vedle sebe stroj absolutní světový špičky a zároveň prvorepublikovou mašinku. A ony se výborně doplňujou,“ uzavřel Jan Kolář.