V heraldice je pravá strana vždy levá a levá zase pravá

„Heraldik je člověk, který posuzuje znaky, umí navrhovat znaky, vyzná se ve znacích, v erbech. Měl by je dokázat výtvarně zpracovat, což ne každý dnes umí. Heraldik je rozpolcená osobnost, která umí teorii, ale praktickou malbu znaku zadává kolegům nebo kamarádům, kteří jsou nadaní po umělecké stránce,“ vysvětlil Stanislav Mikule a přiznal, že on na výtvarnou část heraldické práce využívá kolegyni ze žďárského regionálního muzea Kamilu Dvořákovou.

Levá je pravá a pravá je levá

Výtvarník má k dispozici heraldické vzory. „Třeba taková figura zubří hlavy, ta je velmi známá, tak je v každé literatuře. Podle ní si Kamila vytvoří představu, jak heraldická figura vypadá, jaké má mít náležitosti a sama jí vtělí vlastní podobu. Každý malíř maluje znak jinak, každý má jiné výtvarné cítění. Malíři by se neměli kopírovat, měli by mít svůj vlastní styl,“ upozorňuje Stanislav Mikule.

Heraldika má jasně daná pravidla. První věc, která laiky velmi zaskočí je, že levá je pravá a pravá je levá. S tím se setkáváme na popisu znaku, takzvaném blasonu. „Celé je to přeházené. My, když znak popisujeme, ho popisujeme z pozice toho, co ho drží. Je to výraz úcty k majiteli, nositeli, držiteli znaku. Od toho se odvíjí celý popis, neboli blason, který používá odbornou heraldickou terminologii,“ vysvětluje heraldik Stanislav Mikule.

Lev může být ve skoku, kráčející nebo zpět hledící

Podle něj je hlavní nenechat se překvapit některými názvy. „Třeba heraldický lev. Ten může být ve skoku, může být kráčející, zpět hledící. My Češi to takhle popisujeme, ale Angličani mají pro každou tuhle figuru jiné slovo a ještě krásnější je, že to vychází ze staré francouzské heraldiky, takže normální Angličan, když vidí ten blason, ten popis, tak vůbec neví, o čem je řeč.“

Stanislav Mikule, heraldik|foto: Milan Kopecký

Heraldický lev také nemůže vypadat jako živý lev. „Ta figura se vyvíjela, heraldika má počátek už polovině 12. století. V gotice měly jinou podobu, jinou v baroku. Dnes mají historizující podobu a tu ten člověk musí znát a to zjednodušování se týká všech figur. Když si chcete do znaku dát automobil, musíte ho upravit v souladu s heraldickými pravidly.“

Nikdy nesmíte použít kov na kov a barvu na barvu

Srdeční heraldická záležitost Stanislava Mikule je pravidlo barev a kovů. „Je tak úžasně jednoduché, až je neuvěřitelně složité. Původní heraldika znala v rámci tinktur, tak se říká barvám, které používáte, čtyř barvy a dva kovy. Zlato a stříbro, černá, červená, modrá a zelená. V rámci erbu se smí klást kov na barvu a barva na kov. Nikdy ne kov na kov a barva na barvu. V překladu: nikdy nesmí být zlatá figura ve stříbrném štítu nebo červená figura v modrém štítu,“ říká heraldik a připouští, že existují výjimky.