V Číně neexistuje intimita, nebo osobní prostor člověka, říká Hana Hernandez Suchá

4. duben 2017

Po dvouletém studiu čínštiny na olomoucké univerzitě se vypravila do Číny. „Bylo to opravdu tvrdé, měla jsem pocit, že nic neumím. Navíc jsem jela do jižnější části země, kde se mluví úplně jinak. Tady se učíme pekingskou čínštinu, to je oficiální úřední jazyk, oni vám rozumí, ale vy jim ne. Trvalo to dva měsíce, než jsem jejich přízvuku porozuměla,“ vzpomínala na tvrdé začátky v Číně Hana Hernandez Suchá.

Po gymnáziu pracovala v čajovně, hodně se zajímala o východní kultury, chtěla se dozvědět víc, proto si vybrala dvouobor filozofie a čínská filologie. „To je v podstatě moderní čínština. Začínáte se učit od prváku. Musíte se do toho hodně rychle ponořit. Nejdřív se naučíte transkripci znaku, pak se k tomu učíte znaky a po roce zjistíte, jak se vám to pěkně spojí v jeden celek. Učíte se různé části jazyka, které se ve finále spojí. Na začátku je to hodně náročné, protože nevíte, proč se vlastně co učíte,“ vysvětluje způsob výuky čínštiny Hana Hernandez Suchá.

Opravdu hodně vzdělaný Číňan zvládne sedm tisíc znaků

V současné době aktivně zvládne dva a půl, tři tisíce čínských znaků. Přiznává, že některé zapomněla, protože je neopakuje. „Dřív to bylo okolo pěti tisíc, opravdu hodně vzdělaný Číňan zvládne sedm tisíc znaků. Mně tohle stačí. Ovšem záleží, do jaké části země přijedete. Když jsem tam jela poprvé, to bylo do Wu-chanu, což je odlehlejší oblast spíše na jihu, vůbec jsem nerozuměla, když na mě nějaký Číňan promluvil. Ono když musíte, tak prostě musíte,“ vzpomíná Hana Hernandez Suchá.

Asi nejtěžší chvíle si Hana Hernandez Suchá zažila, když zjistila, že i přes příslib přidělení kolejí, je nedostane. Musela sehnat cenově dostupné bydlení. „Sledovala jsem inzeráty, hovořit po telefonu je ještě těžší než normálně. Když jsem si domluvila nějakou prohlídku, jakmile viděli, že jsem cizinka, chtěli strašně moc peněz, klidně i čtyřikrát víc, než se za bydlení v té oblasti platilo.“

Pomohl český známý, který věděl o jednom studentském pokoji. „No a v tom vedlejším bydlel můj budoucí muž. Asi za měsíc bylo jasné, že budeme spolu. Naši si nejdřív mysleli, že to nevydrží, ale teď mají manžela rádi,“ směje se Hana Hernandez Suchá.

Původně dvouleté studium prodloužila díky těhotenství na tři roky

Svá původně dvouletá studia musela o rok protáhnout. „To bylo kvůli těhotenství. Rodila jsem v Číně. Největší problém byl najít nemocnici. U čínského doktora se musíte registrovat do osmého týdne těhotenství, abyste chodila celých devět měsíců k jednomu lékaři. Já našla takovou polostátní, řekněme alternativní nemocni, věnovala se hodně čínské medicíně. Tam podporovali přirozený porod, ale co vím, tak ve státních nemocnicích můžete z devadesáti procent rodit jenom císařským řezem.“

V Číně je vše o známostech, o vztazích a také o vzájemné výměně

Číňané jsou podle Hany na první pohled hodně milí a snaží se, jenže najít blízkého přítele je velmi těžké. „V Číně je vše o známostech, o vztazích a také o vzájemné výměně. I kamarádi od vás očekávají, že je budete učit anglicky. Když vám s něčím pomohou, tak čekají pomoc od vás. Třeba, že jim opravíte jejich anglickou esej. Mně vadilo, že ani po dvou letech jsem si nebyla schopná si tam najít přátele.“

Podle Hanky se musí člověk v Číně přizpůsobit. „Když poprvé vidíte, že lidé na ulici plivají, jak u jídla mlaskají, krkají, prdí, je to zvláštní, ale dá se na to zvyknout, dokonce i přizpůsobit,“ směje se Hanka. „Když jsem se vrátila do Evropy, musela jsem se přehodit zpátky. V Číně neexistuje intimita, nebo osobní prostor člověka. Tam těch lidí je tolik, že to asi jinak není možné. Musíte si zvyknout, tam vám nic jiného nezbyde.“

autor: Tamara Pecková
Spustit audio