Uvědomil jsem si, že nevím, kdo je kráva, říká herec Jaroslav Dušek

Když začal Jaroslav Dušek před jedenácti lety hrát představení Čtyři dohody, inspirované knihou Dona Miguela Ruize, publikum bývalo zaražené. „Někteří diváci byli zmatení, co to hrajeme, kladli otázky už během představení, začali na nás mluvit. Někteří protestovali, vedli divoké debaty na internetových stránkách Klubu Lávka, kde se hrálo. Někteří byli nadšení, někteří rozčíleni, někteří tvrdili, že to je nějaké politické školení nebo co,“ vzpomínal v Dobrém dopoledni Tamary Peckové herec Jaroslav Dušek.

„Třeba ta druhá dohoda, která se týká osobní důležitosti, ta byla před deseti lety přijímána úplně jinak. Týká se vytváření pocitu osobní důležitosti, těch iluzí, o tom, že studujete, že máte ten titul. Ty papíry, že bez nich asi nemůžete být chytrá nebo co. Tehdy, když jsme si z toho dělali legraci a ukazovali tu iluzivnost, byli zaražení, nechápali, co to povídáme, dnes se válí smíchy. Dnes chápou, že nějaké razítko, nějaký certifikát nic neznamená,“ usmívá se Jaroslav Dušek.

Hřích neznamená provinění, hřích je trefa vedle

Za jedenáct let se nezměnilo jenom publikum, jistou proměnou prošlo i představení. Například První dohoda Nehřešme slovem. „Hřích neznamená provinění, hřích v původním hebrejském významu znamená mířit vedle, netrefit se. Proto jsem ji změnil na Miřme slovy přesně. Nehřešme slovy, tam se motá zátěž provinění, protože to je v té Bibli. Vznikla absurdní představa dědičného hříchu, že lidi jsou provinilí jenom tím, že se narodili. To je zvláštní představa, která se drží v lidských myslích a protože se tam drží, tak lidem připadá normální,“ krčí rameny Jaroslav Dušek.

Další ranou vedle podle Jaroslava Duška a toltéckého učení jsou slova. „Je jednoduché říci, tohle je strom, tohle je pes. Slovo je chytlavé a zdá se nám jednoduché říci: tohle je nebe, tohle je slunce. Zvykneme si takhle přemýšlet, my zapomene na to, že nevíme, co je přesně nebe, kdo je přesně pes, že nevíme, kdo je přesně kočka,“ vysvětluje jednu ze Čtyř dohod Jaroslav Dušek.

Uvědomil jsem si, že nevím, kdo je kráva

„Nedávno jsem viděl dokument o kravách, kde si normálně krávy pumpují vodu. Hubou si rozhoupe pumpu a pak se napije vody, která vytéká a zase si zahoupe, zase se napije. Já jsem si uvědomil, že nevím, kdo je kráva. Já bych ve své tuposti nepředpokládal to, že by ona šla ke studni, kráva, a zahoupala si tam vahadlem a napila se vody.“

Jaroslav Dušek si myslí, že bychom potřebovali zpomalit. „Jsme přehlušení, přesyceni, přeplněni zážitky. Když jsme před lety psali s Tomášem Vorlem scénář, konzultovali jsme to s jeptiškami a ony nás překvapily tím, že nechodí do kina. Říkaly, že ten film se vpaluje do mysli a zůstává tam a pak se ty obrazy vynořují. Jsme přehlušeni vizualizacemi příběhů, často velmi krutými a otřesnými, že nemáme kdy se zastavit, podívat se mezi příběhy, zjistit, jestli vůbec ty příběhy jsou tak, jak nám jsou předkládány, vůbec pravdivé,“ uvažuje herec Jaroslav Dušek.