Ušije cokoli, opraví s velkou pečlivostí. Lidé v Horních Dubenkách zařídili dílnu pro ženu z Ukrajiny

K nitím se ale ukrajinská žena Olesa nakonec vrátila. Farníci z tamního evangelického sboru jí pomohli zařídit krejčovskou dílnu. Prostory poskytlo vedení obce. Olesa teď po večerech šije pro lidi z okolí. 

Sbalila jsem se během patnácti minut

Drobná postava paní Olesy se sklání nad šicím strojem. V místnosti, kde pracuje, byla dříve ordinace lékaře. Připomínají ji bílé polstrované dveře. Stroj, na kterém zrovna šije, je jeden ze dvou, které má k dispozici. „Lidi mi pomohli. To vše, co tady vidíte - žehličku, nitě, látky, to sehnali oni. Když jsem utíkala, sbalila jsem se během patnácti minut. Vzala si jednu sukni, jedny kalhoty a přijela s dvanáctiletým synem.“

Do dílny chodí jen po večerech nebo o víkendu, když nepracuje v zahradnictví. „Práce na zahradě mě taky baví, je ale těžší. Musela jsem se to naučit. S panem zahradníkem jezdím do Jihlavy upravovat prostranství před zahradním centrem.“

Zakázky na šití

I když se Olesa věnuje šití jen ve volném čase, lidé se jí postupně hlásí, což dokládá i list papíru, který bere do ruky Eva Tkadlečková, která Olese i dalším ukrajinským uprchlíkům v obci pomáhá. „Je to výměna zipu na zimní bundě, zkrácení riflí, závěsy na dvě okna, šití letních šatů.“

Olesa se šití věnuje od čtrnácti let a na její práci je to znát, soudí paní Tkadlečková. „Je pravda, že když zašívá ty pracovní kalhoty, to je s maximální pečlivostí.“

Krejčovská dílna funguje zhruba měsíc, jak dlouho bude v provozu, nedokáže dnes Olesa říct. Ráda by se až skončí válka zase vrátila domů.