Trénink folklórních tanců je náročný. Za jediný den protancujeme i deset kilometrů

10. prosinec 2015

Nedostatek tanečníků provází všechny odnože tance. I když se televizní soutěže snaží, kluci jdou raději za fotbalem nebo hokejem. A folklórní taneční soubory nejsou výjimkou. „Buď se přidají ještě předškoláci, které přivede maminka, nebo potom až v pubertě, kdy se začnou lepit na holky,“ podělil se se zkušenostmi Míla Brtník, zakladatel souboru Pramínek.

Nedostatek tanečníků potvrzují i děvčata. „Kluků je málo, v souboru máme jediného vrstevníka,“ potvrdila děvčata Pavlína Pulicarová a Petra Mařánová. „Kluci ale naše tancování podceňují. Při tréninku je potřeba i posilovat a dělat kliky, protože když potom máte točit nad hlavou šedesátikilovou dívkou, tak to vyžaduje hodně síly,“ vysvětlil Bohuslav Voda, dříve aktivní tanečník Pramínku. Jeho slova potvrzuje i Míla Brtník. „Trénink folklórních tanců je náročný. Za jediný den protancujeme i deset kilometrů.“

Horácké tance nacvičují čtyři desítky souborů

Na Horácku funguje asi čtyřicet folklórních sdružení. „Nejstarší z nich je Vysočan, který založil můj táta Míla Brtník v roce 1954. V Jihlavě momentálně fungují tři soubory Vysočan, Pramínek a tím třetím je Dřeváček, který funguje při Sokolu,“ řekl na Regionu Míla Brtník mladší, který je autorem desítek choreografií. Do nich se snaží začleňovat i příběhy. „Pokud v tancích nejsou zvyky a příběhy, je to k ničemu,“ prohlásil Brtník. A je vůbec co nacvičovat?

Na tři stovky tanců se málem zapomnělo

„Horácko, tam přece žádný folklór není, říkalo se dříve než můj táta a etnografka Zdeňka Jelínková vydupali horácký folklór prakticky z ničeho,“ řekl Míla Brtník mladší. „A hlavně díky nim bylo popsáno tři sta tanců ve dvou tisících variantách. Jen na Horácku,“ ohromil číslem Míla Brtník.

A kde se tance ukrývaly? „Sběry tanců a písní se prováděly až po druhé světové válce. Jihlavsko je na tom špatně, protože tady byl po válce velký odsun německých obyvatel. A vím, že paní Jelínková jezdila zaznamenávat tance, písně a zvyky přímo do Německa,“ prozradil Brtník.

Na skřipky musíte hrát silou

Horácko a konkrétně Jihlavsko obohatilo hudbu o skřipky. „To je specifikum Jihlavska, kde se zachovali podomácku vyráběné housle, kterým se říkalo skřipky. Ty vyráběli koláři a truhláři a basa do skřípácké muziky se neklížila, ale drátovala,“ líčil na Regionu Míla Brtník.

„Dnes hrají jen tři skřípácké kapely – BROLN, Podjavořičan a Pramínek. A my s Pramínkem usilujeme o zapsání do českého kulturního dědictví,“ uvedl Brtník. Skřipky, protože jsou dlabané z jednoho kusu dřeva, jsou těžké a pro hru méně pohodlné. „Hrát na skřipky je obtížnější než na housle. Pan Brtník starší, vždycky říkal: řezej to jako na pile. Je skutečně potřeba zapojit hodně síly,“ přidal Bohuslav Voda.

Děvčata z folklórního souboru Pramínek Pavlína Pulicarová a Petra Mařánová v Dobrém dopoledni na Regionu zazpívala horáckou vánoční koledu Hajej, nynej.

Spustit audio