Točit v létě zimní písničky a koulovat se, to není dobrý, směje se zpěvák Jakub Smolík

V den nahrávání se Petra probudila s chrapotem. „Já budu rád, když to nazpíváš, ale když ne, tak se přece nic nestane, to přeci pro život není důležité. Já to třeba taky nenazpívám a zkusíme to druhý den. Petruška se ptala, jestli jí budu držet za ruku. Já jí povídám: to víš, že ano,“ popisoval pocity své dcery při společném nahrávání Jakub Smolík. „Když to nazpívala, měl jsem slzy v očích. Já jsem se za slzy nikdy nestyděl, když se něco povede mně nebo mé rodině, tak jsem na to pyšnej.“

Při natáčení vánočního videoklipu se pěkně zapotil

Vánoční cédéčko vznikalo v létě. „Copak natáčet ve studiu, to je fajn, ale natáčet videoklipy, to je jiná. Bylo pětadvacet stupňů a já to točil u krbu. Teď jsem tam přikládal ty polínka, to byl problém, já se potil, bylo mi to nepříjemný. Já všeobecně nemám rád focení a natáčení. Nemám to rád, já mám rád živý zpívání. V létě točit zimní písničky a koulovat se, to není dobrý,“ směje se Jakub Smolík.

Vánoční turné Jakub Smolík odstartoval na první adventní neděli. „Bude to velká změna, jedeme akustické túr, elektrické nástroje necháváme doma. Budou tam normální kytary a budou s námi jezdit ještě čtyři slečny, které hrajou na smyčce, smyčcový kvartet. Bude to mít krásnější vánoční atmosféru a bude to živější a krásnější zvuk,“ zve na vánoční turné Jakub Smolík.

Na srnku bych vystřelit nedokázal

Jakub Smolík v Dobrém dopoledni s velkou chutí vyprávěl o svém velkém koníčku. O zbraních. „Můj tatínek je myslivec, nechával mě střílet ze zbraně. Nikdy jsem ale nedokázal vystřelit na srnku, když ji zastřelíte, tak srnka ještě pláče, tečou jí slzy a to bych já nedokázal. Myslím si, že jsem jednou zastřelil zdivočelou domácí kočku. Ušetřil jsem jí spoustu bolesti, měla kožich plný nacucaných klíšťat. To už je strašně dávno, to mi bylo patnáct, šestnáct.“

Zbraně má v trezoru. „Kubíček ví, že tam mám zbraně, už střílel ze vzduchovky. Je mu tři a půl, Petruška taky střílela a mimochodem moc dobře. Střílí na plechovky. To je lepší než chodit se dívat na terč, jestli se trefil nebo ne,“ vypráví Jakub Smolík.

Sto padesáti kilový kňour na mě čuměl, tak jsem si řekl, že to nemám zapotřebí

Ač milovník zbraní, na honech Jakuba Smolíka nejspíš nepotkáte. „Jednou jsem šel s tátou na naháňku divokých prasat a měl jsem představu, že mi táta půjčí zbraň. Myslivci jsou rozestavěný podél lesa nebo lánu kukuřice a ty prasata se vyhání. Dali mi do ruky nějaký plecháč, abych šel plašit zvěř. Já procházel mlázím a proti mně vyrazil obrovský kňour a já jsem se tak strašně lekl. Sto padesáti kilový kňour na mě čuměl, tak jsem si řekl, že to nemám zapotřebí a šel jsem pryč. Zvěřinu mám ale moc rád, když mi ji někdo připraví a naservíruje,“ směje se při vzpomínce na hon Jakub Smolík.