Tajemství musí udržet tajemník, sekretář i babiččin kousek nábytku

Mezi slovy sekretář, tajemník a anglickým slovem secret je dokonce těsná souvislost. Všechna tři slova mají společný základ v latinském slově secretum, což znamená „tajemství“. A od toho vznikl i secretarius, tedy název pro člověka, který „střeží tajnosti“ nebo má přístup k důvěrným informacím. Původně šlo o blízkého spolupracovníka panovníka nebo vysokého úředníka, který měl přístup ke státním záležitostem, zprávám a listinám. Tedy vlastně jakýsi správce tajností.

Postupně se ale význam rozšířil a slovo sekretář se začalo používat i pro označení úřední funkce. Byl to také pomocník, zapisovatel, někdy i organizátor. A tenhle význam přejala i čeština. V moderním jazyce se výraz sekretář používal ve 20. století nejčastěji v souvislosti s různými institucemi – třeba stranický sekretář, odborový sekretář a podobně.

Tajemník je výraz utvořený v češtině analogicky k latinskému slovu secretarius. Vznikl od podstatného jména tajemství příponou -ník, která v češtině běžně označuje osobu vykonávající určitou funkci. Podobně byla utvořena například slova jako zahradník nebo pokladník. Tajemník je tedy doslova „ten, kdo se zabývá tajemstvími“, tedy „ten, kdo má na starosti něco neveřejného, důvěrného“. A i když dneska tohle slovo působí neutrálně, až úřednicky, v jeho slovotvorném základu pořád slyšíme ten význam: něco, co není pro každého, co se vede „za zamčenými dveřmi“.

Kus nábytku

Naše babičky mívaly v obývacím pokoji něco, čemu říkaly sekretář. Byl to kus nábytku a určitě děti často zajímalo, co v něm je, protože byl obvykle zamčený a nesměly ho otevírat.

Sekretář jako nábytek – tedy psací stolek se zásuvkami a výklopnou deskou – získal svůj název právě podle původního označení pro profesi sekretáře. Byl to kus nábytku, u kterého se „konala“ tajemství – psaly se u něj dopisy, ukládaly důvěrné dokumenty. Dodnes bývá v domácnostech často spojován s tím, co je „schované“, „zamčené“, někdy skoro až nedotknutelné.

Takže sekretář, ať už jako osoba nebo jako nábytek, má vždycky něco společného s tajemstvím.