Surikaty mají nejen pevně určenou hierarchii, ale i svoje role ve skupině. V ZOO i dokumentech můžeme nejčastěji vidět takzvané strážce
Jedny z prvních zvířat, která můžete při příchodu do ZOO Jihlava vidět, jsou surikaty. Zároveň patří k největším oblíbencům mezi návštěvníky. Přesto mnohým lidem dělá problém zařadit je do správné skupiny zvířat.
O surikatách si lidé myslí, že jde o opice, křečky, sysly nebo sviště. Málokdo však surikaty zařadí správně. Jde totiž o šelmy, konkrétně o šelmy promykovité. A v jihlavské zoologické zahradě by jim byly nejblíže příbuzné hyeny žíhané.
Ve volné přírodě tvoří surikaty kolonie až po 30 jedincích a takto velká skupina žije na ploše asi dvou fotbalových hřišť. Ve skupině mají velice pevně danou hierarchii i svoje role.
První a nejdůležitější je ve skupině tzv. alfa pár. Dále bychom mezi nimi našli i strážce. Ti mají na starosti hlídat celou skupinu a chránit ji před případným nebezpečím. Sledují svoje okolí, aby je něco nenapadlo ze země nebo ze vzduchu. A když něco zahlédnout, tak vydají vysoký hvizd. A to je signál pro ostatní surikaty, že se mají schovat do bezpečí svých nor.
Tito surikatí strážci jsou vlastně ty nejnápadnější surikaty v zoologických zahradách i v dokumentárních filmech.
Související
-
I přes to, že není práce chovatele v zoo zrovna voňavá, sní o ní spousta lidí
Světec František je patronem zvířat a tedy o chovatelů. A tak je svátek světce z Assisi také světovým dnem chovatelů.
-
Opice bez palce, která v latině zní jako zmrzačená. To je gueréza v jihlavské zoo
V divočině najdeme tři druhy opic gueréz - černobílé, zelené a červené. V jihlavské zoo chovají černobílé.
-
Leguánovi zatopit musíme, jinak je mrtvý. Jihlavská zoo řeší také ceny energií
Školy, úřady nebo firmy šetří a topí míň. Zaměstnanci a studenti teplotu o pár stupňů nižší snesou bez větší újmy. Jsou ale místa, kde se šetřit na topení nedá.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
