Strieľaš ako chlap, vysekl lovkyni poklonu slovenský průvodce. Trefila jelena na 270 metrů

Když se prý Alena Košinová oblékne a jde na čekanou, vypadá jako bezdomovec. „Podvlíkačky, beranice, huberťák, rukavice. Na rameni mám pušku, pirštok, po boku mám psa na řemeni a šoulám. Když na dálku objevím zvěř, kterou hledám, snažím se k ní přiblížit tak, aby rána, kterou vystřelím, byla ranou smrtelnou a mohla jsem tu zvěř dobře ulovit.“

Bezpečná rána na zvěř je dána zkušeností lovců

Ještě než to udělá, musí se se zvěří dobře obeznámit. „S dalekohledem dojdu tak daleko, abych poznala, jestli je to zvěř samčí, samičí nebo mládě. Jestli je to zvěř trofejová, jakou trofejovou hodnotu má. Jestli je to zvěř průběrná, kterou bychom všichni měli lovit a jestli ji mohu ulovit. Pokud to tak je, použiji pirštok, do kterého si opřu zbraň. Znova ověřím, jestli na zvěř mohu střílet. Obyčejně se střelba na zvěř provádí tak, aby za ní byl kopec nebo hustý les, aby střela, která by mohla zvěř minout, letěla do místa, kde nemůže nikoho zranit,“ vysvětluje myslivkyně Alena Košinová.

Bezpečná rána na zvěř je dána zkušeností lovců. „Někdo bezpečně dokáže střelit na padesát metrů, někdo si troufne střílet na větší vzdálenosti. Obyčejně jsou to lovci, kteří střílejí mnoho let a dokážou střelit, tak jako lovec Košinová, i na jelena dvě stě sedmdesát metrů. Záleží na zkušenosti lovce, obeznat zvěř mohu tak na sto metrů,“ vypráví Alena Košinová.

Tibor, můj oblíbený průvodce, je úžasný jelenář, krásně troubí

Když peníze a čas dovolí, Alena Košinová vyráží na Slovensko, na lov jelena karpatského. Její oblíbenou honitbu obhospodařují Lesy Slovenské republiky. „Na Oravu, tam mám blízké duše a vztahy, objednáte si jelena, jakou věkovou kategorii, to znamená, do kolika peněz jste ochoten jít. Vlastník honitby vám pošle pozvánku k lovu, bez ní nesmíte převážet zbraň přes hranice a trofej zpátky. Dají vám průvodce a ten s vámi chodí po horách, po kopcích a hledáte toho správného jelena v říji. Nachodili jsme až 20 kilometrů denně. Ráno ve tři vstáváte, v deset večer uleháte,“ vypráví Alena Košinová.

„Tibor, můj oblíbený průvodce, je úžasný jelenář, krásně troubí, po slovensky rúčá, umí jelena přivábit. Když ho přivábí, rozhodujeme se o tom, jestli ho budeme lovit nebo ne. Za ty roky jsme si vytvořili krásné, přátelské vztahy. Říká mí, že střílím jako chlap,“ směje se Alena Košinová.

Ak môžeš, strieľaj

Alena Košinová vzpomínala právě na šoulanou, kdy se jí podařilo ulovit jelena na vzdálenost 270 metrů. „Bylo to poslední den, na ranní šoulačce jsme spatřili, jak jelení tlupa odchází z pastviny, za kopcem už bylo Polsko. Tibor říká: behom, behom, musíme ho dohnať. Odhodili jsme kabáty, klobouky, batohy, jenom s puškou jsme utíkali do vysokého kopce. Ak môžeš, strieľaj. Bylo to těch 270 metrů, rána byla komorová. Jelen zhasl. Tibor mě poplácal po rameni: Jaj Alča, strieľaš ako chlap,“ vypráví Alena Košinová.