Strach, modlitby, adrenalin. To vše si užili při stavbě repliky středověké sklářské pece

Muzeum v Havlíčkově Brodě v posledních letech oživilo výzkum historického sklářství na Vysočině, které bylo rozšířené od 16. století a díky tomu vznikla funkční replika středověké sklářské pece. „Tehdy jsme začali přemýšlet, jak lidem co nejvíc přiblížit sklářství. Při rozhovorech se sklářskými historiky a doyeny oboru v republice přišla na přetřes technologie výroby skla ve středověku. Slovo dalo slovo a napadlo nás pokusit se postup výroby od A do Z zrekonstruovat,“ vyprávěl Aleš Knápek.

Pec pomůže s identifikací dalších sklářských nálezů

Havlíčkobrodští historici hledají středověkou sklárnu v okolí Skleného na Žďársku, lokalitu zatím nenašli a věří, že stavba pece a její uvedení do provozu pomůže s identifikací nálezů. „My teď víme, co vzniká při výrobě, jak to vypadá a dovedeme si to zpětně promítnout do nálezů a říci, tohle je z té fáze procesu a tak dále,“ vysvětluje archeolog Aleš Knápek.

Pec se skládá z kamenného základu vyzděného na jíl. „To je topný kanál, na něm je vystavěná hliněná kopule s druhou, která slouží k dochlazování vyrobeného skla. Ta je z hlíny z bývalé kejžlické cihelny a je doostřena čistým křemenem, který zajištuje stabilitu materiálu. Fyzicky pec stavěl tým pracovníků muzea v Havlíčkově Brodě pod vedením pana ředitele Jedličky. A pracovní četa vedená, snad to mohu prozradit, strýcem pana Jedličky,“ směje se Aleš Knápek.

S postupujícím časem rostl stavitelům pece hřebínek

Když se stavbou pece z materiálů, které jsou k dispozici v okolí, začínali, za úspěch považovali výstavbu pomocné pece. „Říkal jsem si, že když se povede ta frita, bude to velký úspěch. Frita je křemen, do kterého se namíchá popel, aby se snížila teplota tání, aby se hmota spekla. Postupem času nám rostl hřebínek, dávali jsme si větší a větší cíle a jak říkají latiníci: dokud dýchám, doufám, tak pak už jsme tomu i věřili. Když pec stála, tak jsme si říkali, to by to v tom byl čert, aby se to nepovedlo,“ vzpomínal na rok práce a života archeolog Aleš Knápek.

Asi tři měsíce před spuštěním pece se do týmu historiků a nadšenců v jedné osobě přidal sklář a přední český odborník na repliky historického skla František Novák z Dobronína. „Byla ta úžasná výzva, pec byla prakticky hotová, řešili jsme pracovní části, byl jsem z toho zmatený, je to úplně něco jiného, než máme doma, ale bylo to úžasné,“ hledá ještě teď nadšeně slova sklář František Novák.

Při každém přiložení jsme se zbožně modlili, aby to dobře dopadlo

„Noční topení, když člověk přiložil, půlmetrové plameny z každé praskliny a nad komínem, dřevěná totálně vyschlá stavba nad tím, měli jsme opravdu strach. Při každém přiložení jsme se zbožně modlili, aby to dobře dopadlo,“ vyprávěl sklář František Novák. S roztápěním pece se začalo zhruba týden před samotnou výrobou sklenic.