Stimulace všeho je potřeba. Co není stimulováno, zakrní. Stejné je to i se sluchem

Zvláštní zážitek je prý, když se vstoupí do bezdozvukové nebo bezodrazové místnosti. Veškerý zvuk, který se v této místnosti vydá, je okamžitě pohlcen speciálně upravenými stěnami. „Je tam absolutní ticho a člověk v odrazu neslyší ani sám sebe, má pocit, že je ve vzduchoprázdnu a ve vesmíru. Ztratí svojí identitu, je to zvláštní. Je to něco jiného než ticho,“ snažil se popsat nevšední zkušenost Zbyněk Bureš.

I u sluchu platí: všeho s mírou

A co všechno ovlivňuje kvalitu lidského sluchu? „Stimulace všeho je potřeba. Co není stimulováno, krní. Pokud by člověk seděl a nechodil, tak mu nohy za chvíli odumřou, a podobně je to se sluchovou dráhou v mozku, ale zase se nesmí přetěžovat a poškozovat, takže všeho s mírou je to správné přísloví,“ vyprávěl v Dobrém dopoledni Zbyněk Bureš.

Zbyněk Bureš, odborník v oblasti akustiky|foto: Milan Kopecký

Možných poškození je podle Zbyňka Bureše, který se zabývá sluchovým výzkumem, spousta. „Když jste na silvestra blízko petardy, tak si všimnete, že na chvíli slyšíte hůř. Může dojít k poškození ucha jako takového, toho receptoru. Tam jsou kmitající struktury, jejichž kmitání se převádí na neuronové vzruchy pomocí vláskových buněk, a pokud to rozkmitá někdo příliš, tak se ty vlásky ulámou a pak už převodník nefunguje. To je nejpřímočařejší poškození,“ vysvětluje Zbyněk Bureš.

Člověk slyší dobře, ale neví, co slyší

S tímto druhem poškození počítají všechny normy na hlukové zatížení. Zbyněk Bureš upozorňuje, že v posledních letech se ukazuje, že existují závažnější poškození centrálních struktur. „Ta vznikají plíživě. Především v důsledku dlouhodobé expozice něčemu, co se kolem nás vyskytuje, třeba šum, kterému je člověk vystaven třeba 15 let v práci. Potom dochází k poruchám, že člověk slyší řeč, ale nerozumí jí. To je chyba na jiné úrovni, chyba na první je, že neslyšíte nic. Chyba zpracování mozkového je ta, že to slyšíte dobře a nevíte, co to je.“

„Je to možná horší v tom, že se to hůř diagnostikuje. Nejsou na to metody běžně zařízené, většinou vám změří práh sluchu, jestli slyšíte nebo ne. A jestli to, co slyšíte, umíte interpretovat, to už se moc nezkoumá. Hůř se to léčí nebo koriguje. U nedoslýchavosti máte k dispozici nějaké naslouchadlo, ale ten mozek centrální už vám nikdo neopraví,“ upozorňuje Zbyněk Bureš z Jihlavy.

Lidem těžko strkat do mozku nějakou elektrodu

A jak probíhají pokusy. „Pokud testujeme člověka, má to výhodu, že nám řekne, jestli slyší nebo popřípadě neslyší a nevýhoda je to, že se u člověka nedá zkoumat nijak do hloubky zpracování v neuronech, těžko lidem strkat do mozku nějakou elektrodu a nahrávat přímo potenciály určitých neuronů. To děláme v Akademii, že se zvířeti zasune do mozku nějaká elektroda a nahrává se, co ten neuron dělá. Nevýhoda je, že nám zvíře neřekne, jak a co slyší,“ krčí rameny Zbyněk Bureš.