Spokojenost je začátek konce, říká primář třebíčské nemocnice Nabil Ahmadie
Nabil Ahmadie se narodil v Libanonu, vyrostl v horské oblasti asi 30 kilometrů od Bejrútu. Od jeho deseti let byla v Libanonu válka, vzpomínky na dětství jsou hodně zastřené. „Člověk si to uvědomoval, ale tam to prožíváte úplně jinak, než když o tom jenom čtete. Člověk si zvykne na všechno,“ začal vyprávění o své cestě z Libanonu do Nemocnice Třebíč primář tamního oddělení LDN.
Pochází ze šesti sourozenců a to, že se v jeho zemi něco děje si vlastně ani moc neuvědomoval. „Ani to nevnímáte, že to je super nebezpečí. Když jsou těžké boje, tam je ten přímý strach, to padají bomby. Ale jakmile se to trochu zklidní, tak jako kdyby se žilo normálně,“ říká Nabil Ahmadie.
Každé dva roky se do Libanonu za svými sourozenci vrací, rodiče už bohužel nežijí. „Jen na 14 dní. Nemohu to tady nechat na tři, čtyři týdny. Člověk má takový nepříjemný pocit, že tady je určitá zodpovědnost. Člověk je nahraditelný, to vím, ale ten pocit je nepříjemný.
Medicínu jsem dělat chtěl. Přijali mě v Československu
Do Československa přijel v roce 1982. Chtěl studovat, ale v Libanonu vrcholila občanská válka a studium na vysokých školách nebylo možné. „Maturoval jsem v 18 letech a chtěl studovat. Obeslal jsem všechny medicíny v Evropě a přijala mě fakulta v Brně,“ vzpomíná na dobu před dvaatřiceti lety primář oddělení LDN v Nemocnici Třebíč pan Nabil Ahmadie.
Dopis, který upřesňoval termín nástupu do výukového tábora českého jazyka, kvůli válce dorazil s velkým zpožděním. Do země přijel až v listopadu. „Dostal se ke mně ze syrské ambasády. Vzpomínám, jak jsem přistál na letišti a tam téměř nikdo neuměl anglicky. Poradili mi taxikáře, který uměl anglicky, abych mohl jet s ním.“
Mládí zvládne všechno
Druhý den ho posadili na vlak do Rovného u Sokolova. „Bál jsem se usnout, protože jsem nevěděl přesně, kde a co. Když si na to vzpomínám dnes, říkám si, že mládí zvládne všechno. Nemám pocit, že bych cítil obrovský stres. Někdy se sám sebe ptám, jak jsem to mohl zvládnout. Ale to asi to mládí. Je pravda, že dnes už bych si na takovou cestu asi netroufl,“ přemýšlí Nabil Ahmadie.
Dlouho mluvil anglicky, až postupem času se do češtiny dostal. „Porozumět bylo snadné. Horší to bylo s mluvením. Kurz trval osm měsíců a v září jsem potom nastoupil ke studiu na medicíně.“
Jestli jsou doma v pořádku, zjistil jednou za rok, když přijel
Z Libanonu ani do Libanonu nechodila pošta, nefungovalo telefonické spojení. Dvacetiletý Nabil Ahmadie celý rok nevěděl nic o svých blízkých. Jak se mají, zjistil, až přijel domů. Jedenkrát za rok. Vždy přes Sýrii, která byla asi 150 kilometrů od jeho domova. A jak vzpomíná na studia?
„Já jsem byl v Brně sedm let, ale já to město vůbec neznám. První dva ročníky medicíny jsem nechodil spát dřív než ve dvě hodiny ráno, pořád jsem se učil. Mně to nevadilo. Když se mi něco povedlo, tak mi to udělalo radost. Až v pátém ročníku jsem si v češtině začal věřit, že to bylo lepší. Nebylo to jednoduché, ale co je konec konců jednoduché,“ vzpomíná na roky na vysoké škole v Brně.
V současné době pracuje jako primář na oddělení LDN v Nemocnici Třebíč. „V Libanonu není příliš zvykem, aby člověk, pokud to není akutní stav, umřel v nemocnici. Je tam povinnost rodiny starat se o rodiče. Ale už i v Libanonu se to mění, časem se všechno mění.“
Nabil Ahmadie si myslí, že lidé v Čechách vnímají smrt jako tabu. „Lidé by neměli umírat v nemocnici. Ať se snažíme sebevíc, ať děláme, co máme, mnohdy i víc, doma prostě nenahradíme.“
Nabil Ahmadie si myslí, že lidé v Čechách vnímají smrt jako tabu. „Lidé by neměli umírat v nemocnici. Ať se snažíme sebevíc, ať děláme, co máme, mnohdy i víc, doma prostě nenahradíme.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
