Spisovatel Hynek Jurman před 23 lety uvízl v jeskyni. Na jeho počest se teď jmenuje Jurmanova
Je to přesně 34 let, co se Hynek Jurman vrátil z vojny a právě v té době, naprosto nevědomky, začal připravovat knihu, kterou vydal letos v létě. Jmenuje se Ozvěny Vysočiny. „To jsem se zajímal o Vysočinu a tenhle kraj a o všechny zajímavosti kolem sebe,“ vyprávěl v Dobrém dopoledni Tamary Peckové. Letos v březnu padlo rozhodnutí, že ze zápisků a sešitů, které samizdatem vydával v devadesátých letech, bude kniha.
Podle rodáka ze Štěpánova nad Svratkou se Vysočina změnila. Má srovnání, protože na většinu míst se Hynek Jurman po letech kvůli knize vrátil. „Někde vyrostly stromy, někde odpadlo kus zdi, ale to jsou maličkosti. Spíš se změnili lidé, pochopitelně infrastruktura, lidi mají jiné záliby, jinak tráví čas. Když jsem před třiceti lety vyrážel na kole, tak jsem potkal cyklistu jen výjimečně. To spíš babky jezdily po dědině do obchodu. Ze začátku se nás pár pravověrných zdravilo ahoj, teď? Na sto metrech potkáte 108 cyklistů,“ posteskl si Hynek Jurman.
Můžu dosvědčit, že hrudní koš zapruží
Autor knihy mimo jiné tvrdí, že člověk nezná Vysočinu, dokud nevleze do jejího podzemí. Pochází ze Štěpánova nad Svratkou, jehož okolí je plné štol a šachet. „Jako kluka mě to vždycky lákalo, prolezl jsem všechno, co jsem našel. Studoval jsem starý spisek od pana doktora Poláka, ten to měl popsané. Metry moc neseděly, tak já jsem to měřil a tím jsem se bavil. Někdy jsem se skutečně plazil po břiše, “ vzpomíná dnes 195cm vysoký Hynek Jurman.
Po mnoha letech v jedné z menších jeskyněk v okolí Štěpánova málem zůstal. Vzal do ní ornitology, kteří tam kroužkovali netopýry. „Oni byli hubení, mladí, ti se tam slanili raz dva, já měl trošku problémy, ale dostal jsem se tam taky. Horší to bylo zpátky. Opravdu jsem myslel, že tam zůstanu. Už jsem říkal, aby mi přinesli svačinu, že se ven nedostanu,“ vypráví Hynek Jurman.
Jeskyně, odkud se málem nevysoukal, se jmenuje po něm. Jurmanova
„To půjde, to ti zapruží žebra, hrudní koš se zmáčkne, křičeli na mě. Zezadu jsem měl skálu, zepředu balvan, oni se dost bavili. Pak jsem sundal svetr a nakonec mě za ruce vytáhli nahoru. Můžu dosvědčit, že hrudní koš zapruží. Za pár let jsem zjistil, že ochranáři tuhle bezejmennou jeskyňku pojmenovali Jurmanovou,“ směje se Hynek Jurman.
Právě na takové osobní příběhy spojené s místy na Vysočině čtenář v knize narazí. Je rozdělena do patnácti kapitol. „Měl jsem patnáct sešitů, zachoval jsem téměř všechno. Památky kolem řeky Svratky, tahle část kraje je mi nejbližší. Také se věnuji osobnostem Kraje Vysočina, spisovatelé, malíři, muzikanti, turistika a sport. Tuhle kapitolu jsem musel hodně aktualizovat. Přidal jsem herce, filmaře a filmová místa,“ popisuje členění své poslední knihy Hynek Jurman.
Pomohl i internet, ale základem jsou vlastní zážitky a zkušenosti
Při tvorbě vycházel Hynek Jurman ze svých dlouholetých badatelských snah. „Když bylo něco zajímavého, tak jsem to zapsal, takže jsem zpracoval poznámky staré 30 let. Měl jsem věci, o kterých téměř nikdo nevěděl. Měl jsem poschovávané výstřižky, které jsem potřeboval při práci na mých jiných knihách. Poslední aktualizace jsem čerpal z internetu, ale na začátku upozorňuji, že to nechci mít jako na internetu, že chci, aby to bylo jinak,“ vypráví rodák ze Štěpánova nad Svratkou Hynek Jurman.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
