Socha svaté Barbory ze Strážku zmizela neznámo kam. Díky místnímu nadšenci tam mají novou

Ve Strážku mají spoustu míst, která stojí za vidění. Nedaleko je zřícenina hradu Mitrov, který pochází z roku 1280. „Založil ho Demeter z Bukova, to byli páni z Tasova. Začali kolonizovat okolí řeky Bobrůvky. Máme ve Stražku taky sochu svatého Floriána, k vidění je socha svatého Jana Nepomuckého a znovu máme i svatou Barboru,“ vypráví Petr Brychta.

Starosta s restaurátorem nesepsal smlouvu a původní Barboru už nikdo neviděl

Posledně jmenovaná socha téměř čtyřicet let ve Strážku chyběla. „Já si jí pamatuju jako kluk, chodil jsem kolem ní. V pubertě ale člověk zájem o tyhle věci nemá, ten přišel později. Barbora zmizela v roce 1975,“ upozorňuje Brychta. „Tehdy přijel z Brna do Stražku restaurátor, nějaký pan Kučera a nabídl tehdejšímu starostovi, že by sochu opravil.“

Bohužel starosta s panem restaurátorem neuzavřel žádnou smlouvu, domluvili se pouze ústně. „Když se po soše začal shánět nový starosta, restaurátor tvrdil, že si žádnou sochu neodvezl. Než se to všechno vyřešilo, restaurátor v roce 1990 zemřel a Barbora byla jaksi promlčena,“ krčí rameny Petr Brychta.

Řekl jsem si, že bychom mohli Stražku Barboru vrátit

O pár let později, okolo roku 1994 se pan Brychta začal zajímat o historii městyse, začíná pořádat výstavy starých fotografií a dokumentů, které o Strážku vypátral. „Vstupné z výstav jsem šetřil, že bychom nějakou památku v obci obnovili a v roce 2011 jsem si řekl, že bychom mohli Stražku vrátit svatou Barboru.“

„Měli jsme štěstí, že ve Stražku koupil dům sochař Milan Slavík. Já jsem vzal fotografii, zaklepal jsem u něj doma, jestli by nám Barborku neudělal. On řekl, že když si okolo všechno seženeme, že to pro nás udělá,“ usmívá se při vzpomínce pan Brychta.

Chci zjistit, jestli na kostelní schody nepřispěl nějaký můj předek

Poslední fotografie Barbory byla z roku 1968. Barboře na ní chyběla pravá ruka. V té patronka horníků svírá buď list, nebo meč. „Původní socha byla v podživotní velikosti, asi 60 centimetrů. Nová je jednou tak veliká a v ruce má list, aby meč nelákal k neplechám. Aby ruku nikdo neurazil. Počítali jsme s tím, že meč by mohl svádět k neplechám,“ přiznává Petr Brychta.

A co dalšího chystá? „Obnovu kostelních schodů, na ně byla v obci v roce 1938 uspořádaná sbírka a jméno každého, kdo přispěl, je do schodu vytesáno. Některé jsou nečitelné. Já bych je chtěl obnovit, abych zjistil, jestli na jejich opravu nepřispěl nějaký můj předek,“ usmívá se Petr Brychta.