Širší nominace na Thálii pro Josefa Kunderu je krásné ocenění pro celé Horácké divadlo
„To víte, že pamatuju role, kvůli kterým jsem měl sto chutí chodit kanálem,“ vzpomínal na méně šťastné období své tři a třicetileté herecké kariéry Josef Kundera, díky kterému se teď o Jihlavě a Horáckém divadle hodně hovoří. Jako první jihlavský herec totiž získal širší nominaci na Cenu Thálie za mimořádný jevištní výkon v roli mlékaře Tovjeho ve hře Šumař na střeše. Nejen o nominaci byl povyprávět v Dobrém dopoledni Tamary Peckové.
„Jako každá premiéra byla ta nominace krásná. Byl to pro mě příjemný šok, vůbec jsem to nečekal.“ O své nominaci se Josef Kundera dozvěděl z dopisu od herecké asociace, na kterém bylo napsáno: spěchá. Jako člen divadelních odborů a člen herecké asociace čekal v obálce nějaké úřadovaní.
Vůbec nevím, kdy se na Šumaře přijela komise podívat
„Kolegyně Lucinka Štorková, která byla na vrátnici, mi to přinesla nahoru a říká: máš tady nějaké úřadování. Bylo tam napsáno, že mi gratulují, že jsem byl vybrán do širší nominace na cenu Thálie. Nejdřív jsem přesvědčoval sám sebe, že to je pravda. Je to velká událost pro celý soubor. Řekl jsem to umělecké vedoucí Kátě Duškové, panu řediteli, že se podařilo pro divadlo takové krásné ocenění,“ vzpomíná Josef Kundera.
Nominační dopis dorazil na vrátnici Horáckého divadla dva dny po odehrání představení Šumař na střeše. „Hodnotící komise jezdí do všech divadel. Kdo tam je, nebo není, kdo to hodnotí, vůbec nevím. Vlastně je dobře, že to člověk neví, protože by to mohlo výkon trochu poznamenat. I když si myslíte, že ne, tak to tam někde vzadu máte. Jako sportovec, který ví, že jde o zlatou medaili, tomu se neubráníte,“ přemýšlí jihlavský herec Josef Kundera.
Čím je člověk starší, tím víc si krásných hereckých příležitostí váží
Tovje v Šumařovi na střeše je v Josefově pomyslném hereckém seznamu hodně vysoko. „Čím je člověk starší, tím víc si takto krásně napsané role a skvěle udělaného představení váží. Ale divadlo nedělá jeden herec, pokud nedělá divadlo jednoho herce, na jevišti se neobejde bez partnera a ten divák je taky partner,“ vyznává se Josef Kundera.
Za svoji kariéru bohužel musel odehrát i role, za které se červená ještě teď. „Opravdu byly role, kdy chtěl člověk chodit kanálama. Do jihlavského divadla jsem nastoupil v roce 1983 a na repertoáru musely být úlitby režimu, jak se tomu říkalo. Východoněmecké, bulharské, ruské inscenace. Většinou se to řešilo ruskou klasikou,“ vzpomíná Josef Kundera.
Jeho divadelní láska začala v Luhačovicích
O divadlo se začal zajímat na základní škole, po zhlédnutí představení v Luhačovicích. „Hráli tam moji vrstevníci a tehdy mě to zaujalo. Pak jsem hrál ve Zlíně na Malé scéně, to bylo na gymnáziu. V roce 1982 nastoupil jako elév do Slováckého divadla v Uherském Hradišti. Jako profík jsem měl za poloviční úvazek 500 korun. Opustil jsem místo výpočetního operátora, kde jsem bral dvanáct set. Hodně mi pomohli rodiče,“ usmívá se Josef Kundera na své divadelní zážitky.
Od roku 1983 je Josef Kundera věrný Horáckému divadlu v Jihlavě. I přes náročnost stálého angažmá se mu podaří tu a tam proniknout před televizní a filmové kamery. Zahrál si v Četnických humoreskách, Zdivočelé zemi a také v seriálu Všechny moje lásky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
