Se starými knihami historikové zachází především s něhou

Pro restaurátory existují v České republice dvě vysoké školy. „V Litomyšli na Fakultě restaurování, ta spadá pod Univerzitu Pardubice a ještě jedna je v Praze, tam je tuším pod katedrou chemicko- technologickou. My spolupracujeme s fakultou v Litomyšli, kde mají jednotlivé ateliéry. Tenhle obor není o historii, ten je hlavně o chemii,“ upřesňuje Gabriela Krejčová Zavadilová.

Původně chtěli v Pelhřimově zrestaurovat jiné knihy, než si restaurátoři odvezli

Právě v Litomyšli prošly rukama restaurátorů poslední opravené knihy z pelhřimovského muzea. „Byly to tři bible a jedna postila. O opravě by měl rozhodnout kurátor té podsbírky, ale tyhle knihy si vybrali vedoucí ateliéru restaurování z Litomyšle, jako bakalářské práce pro studenty. My jsme chtěli nechat zrestaurovat jiné knihy, ale pak jsme jim ukázali i zbytek sbírky a oni si vyhlédli právě tyhle knihy.“

Fyzický stav a význam knihy určuje, jestli se opraví nebo ne. „V současné době se ze sbírek pelhřimovského muzea žádná kniha neopravuje, ale to neznamená, že to žádná nepotřebuje. Myslím, že tak šest, sedm by si odborný zásah zasloužilo. Ale je to hlavně o penězích,“ krčí smutně rameny Gabriela Krejčová Zavadilová.

Snad jsem žádné knize ještě nic neprovedla

Jako historička Gabriela Krejčová Zavadilová s knihami pracuje často. „Snad jsem žádné knize ještě nic neprovedla. Je pravda, že některé degradační procesy mají dlouhodobý proces. Já si myslím, že ne, ale je možné, že za pár týdnů zjistím, že jsem někde něco zanedbala. Doufám ale, že ne.“

A jak přistupují historikové ke starým knihám? „Především s něhou, jsou to většinou těžké knihy. Musí se opatrně, co nejméně mechanicky namáhat. Existují výložky, které umožňují v knize listovat a zároveň hřbet nebo deska není namáhaná. Používáme bílé rukavice, které se nosily do tanečních, jsou dobré, protože v nich má člověk cit.“

Papír někdy potřebuje koupel

Způsoby opravy knihy se opakují. „Musí se vždy vyčistit, buď suchou, nebo mokrou cestou. Suchá je takové gumování. Mokrá cesta je normální koupel. Ruční papír byl kvalitní, on to vydrží. V podstatě se vypere. Uschne a pak se s ním dál pracuje. Musí se doklížít, to je zpevnění materiálu speciální látkou. Také se musí papír papírovou emulzí doplnit, aby měl potřebný formát. Tím se zastaví proces ničení stránky. Uschne a pak se v případě knihy začínají stránky sešívat. Podobně se postupuje s deskami.“

Nejstarší knihou v muzeu je Pelhřimovský graduál z konce 15. století. „Ten mohou návštěvníci vidět kdykoli, protože je ve stálé expozici. Další kousek je náš Mattioliho herbář, ten je z konce 16. století. Je v docela dobrém fyzickém stavu. Pro tuhle dobu máme knihy týkající se náboženství, proto je herbář zajímavý,“ vypráví Gabriela Krejčová Zavadilová.