Řídící učitel Jan Brázda oblékal v Panenské chudé děti. Jeho žena je učila hygienu

Za první republiky působil v Panenské - česko-německé vesnici nedaleko Jemnice na Třebíčsku.

Jan Brázda přišel do Panenské na začátku školního roku 1924/1925 s manželkou a dvěma syny. „Přišli sem z Antošovic na Hlušínsku,“ říká Marie Kottová, která dnes v budově bývalé české školy v Panenské žije, a o působení řídícího učitele Brázdy našla množství písemných dokladů i fotografií.

„Každý vánoce oblíkal děti, sháněl peníze, byl spokojen, když mu přispěli, aby ty nejchudší děti měly boty. Mám fotky, byly děti focený na konci školního roku, byly tam děti i bosé,“ říká amatérská badatelka. Když dostal Jan brázda darem automobil, mimochodem první v Panenské, vozil jím děti na výlety.

Manželka Jana Brázdy učila děti v Panenské hygieně

Pozadu za svým manželem nezůstávala ani paní Brázdová. Byla zdravotní sestrou, a i když v Panenské zůstala v domácnosti, pomáhala, jak mohla. Zavedla si bylinkovou zahrádku. „I lékaři sem posílali za paní Brázdovou pro bylinky, aby jim pomohla léčit,“ dodává Marie Kottová. Paní Brázdová se také snažila děti učit hygieně. Aby si myly ruce, a pečovaly o sebe. Bojovala také proti pověrám. Tehdy ještě například lidé přikládali na rány pavučiny.

Řídící Jan Brázda se také zasloužil o vybudování mateřské školy v Panenské. „Protože lidi hodně pracovali na polích, a každý neměl babičky, dědečky. Takže zařídil i první školku v soukromém domě,“ říká Marie Kottová.

Pozemek pro českou školu věnoval správce jemnického velkostatku Alexander Pallavicini

Dnes už v Panenské není ani mateřská, ani základní škola. A to tu ty základní dokonce bývaly dvě. V centru obce stála německá, a těsně za hranicí Panenské pak od roku 1913 česká. „Němci byli tak urputný v tý vsi. Tam byla německá škola, a Češi chtěli svou, a oni jim ten pozemek nedali,“ říká pamětnice Antonie Klejdusová. Pozemek pro českou školu tak věnoval Alexander Pallavicini, správce jemnického velkostatku. Škola pak stála v podstatě v katastru sousední obce, Pálovic. V roce 1939 byla zavřená a po válce pak otevřená jen krátce. V té době do ní chodila i Antonie Klejdusová. „Já si myslím, že to byla škola pěkná, na tu dobu,“ říká.

Časem školu zabralo místní JZD. Byly tu kanceláře, ale i sklady obilí. Po přesunu družstva do nedalekých Pálovic vznikly v bývalé škole dva byty.