Rekordman Velká ruka pracuje v elektrárně. Stará se o prvorepublikové turbíny

„Říkali mi, že když jsem se narodil, tak ze zavinovačky koukaly dvě ruce velký,“ říká Petr David ze Sedlice na Pelhřimovsku. Nebylo divu, velký byl prý i jeho dědeček. „Byl sto devadesát dva vysoký, měl třináctku nohu. Já mám patnáctku,“ říká s úsměvem.

Rekordy

Rekordy ale začal lámat svýma rukama. „Když jsem byl na vojně, vozili nám čaj v třílitrové sklenici. Já jsem ji vzal a pil jsem z toho,“ popisuje první okamžik, kdy si uvědomil, že svýma rukama může zvládnout i jiné kousky.

Časem se spojil s Agenturou Dobrý den z Pelhřimova, a přibýval jeden rekord za druhým. Jedním z posledních je například držení dvanácti tupláků piva v jedné ruce.

S tátou jsme lovili v tůňkách pod elektrárnou ryby rukama

Člověk by řekl, že Petr David využije své přednosti i v zaměstnání. Nabízí se například práce číšníka. On ale pokračuje v rodové tradici, a pracuje jako technik v sedlické elektrárně. „Práce je mým koníčkem,“ říká.

V elektrárně totiž pracuje i jeho otec, a pracoval tam dědeček. „Můj pradědeček razil ten tunel přívodní,“ dodává Petr David a vzpomíná, jak už jako malý kluk chodíval do elektrárny za tatínkem. „Když odstavili mašinu, tak jsme chodili do řeky chytat ryby do ruky. Byly tam takové tůňky, teď už zmizely,“ vzpomíná.

Co ale v elektrárně pořád zůstává, jsou prvorepublikové turbíny od firmy Kolben-Daněk. „Emilka, Jirka, Anka, Silák,“ vyjmenovává turbíny Petr David a dodává, že teď už je řídí počítače.