Psí řeč je spíš vidět než slyšet, říká psycholog psů Rudolf Desenský

2. srpen 2016

S bílou Zefinkou, fenou švýcarského ovčáka, přišel do studia Regionu Rudolf Desenský, psí psycholog. „Už jsem si zvykl, že mi tak lidé říkají. Umím jazyk psů a lidi učím, jak mu rozumět. Chápu psí povahu a vím, jak přemýšlejí,“ reagoval na svoji přezdívku Desenský.

Zvukové projevy podle něj nejsou u psů zásadní. „Vrčení a štěkání jen doprovázejí gesta. Když pes vrčí, většinou chce jen naznačit, že nerozumí. Gesta a řeč těla, to je to zásadní čím se psi vyjadřují a taky čemu rozumějí. Psí řeč je spíš vidět než slyšet,“ zhodnotil dopolední host.

Slova nepomáhají. Vysvětlujte manuálně

Ručně stručně. Tak by se dala shrnout rada, jak komunikovat se psy. Neznamená to, že bychom je fackovali, ale rukou jim naznačíme, co chceme, aby udělal. „Když chci, aby si pes sednul, tak mu rukou stlačím zadek, přidržím mu přední, aby nelehnul. Podobně, když chci, aby ke mně přišel, tak ho přitáhnu nějakou šňůrkou. Pomůžu mu ten povel správně splnit,“ vysvětlil Desenský. Slova při výchově psa moc nepomůžou. „Lepší je mu to předvádět, než mu o tom vyprávět,“ poradil host Regionu.

Psa je dobré vybírat podle temperamentu

Kolik naší péče každý den potřebuje pes, záleží na plemeni a hlavně povaze zvířete. „Aktivní lidé si mohou pořídit temperamentní zvíře, ale pak se mu musejí každý den věnovat. Když je někdo akční jen o víkendu, pak v pracovních dnech se pes nudí a dokáže úplně rozebrat barák,“ zhodnotil host. Ovlivnit můžeme už výběr štěněte. „Nejmenší mláďata z vrhu bývají dravá, naopak ta mohutnější ze štěňat jsou klidná.“

Pes uvažuje jako domorodci

Když chceme vyjít se svým psem a pochopit ho, měli bychom vědět, odkud rasa pochází a jací lidé tam žijí. „Třeba ruská plemena uvažují jako lidé v Rusku, japonská jako Japonci – mají vysokou hrdost, thajská plemena dokáží podobně jako lidé v Thajsku přežít i v krajně náročných podmínkách. Ideální je vědět o povaze a původu plemene a navíc také o přímých rodičích psa,“ doporučil.

Nestačí psa brát mezi ostatní

Aby pes neútočil na ostatní a naopak se ani nebál, musíme ho zvykat, socializovat. To ale neznamená, že psa vezmeme ven a necháme ho, ať se s ostatními očichává. „Socializace je řízený kontakt. Já tedy musím být u nich a dotyky usměrňovat situaci. A kdyby měl druhý pes útočit, tak chránit toho svého i vlastním tělem,“ uvedl host.

Pes, který nedýchá, nemyslí a stává se nebezpečným

Jak poznat, kdy je pes nervózní a kontakt mu nevyhovuje? „Pomůže sledovat dech psa. Když přestane dýchat, znamená to, že je vykolejený. Přestane dýchat, přestane myslet a může reagovat zkratkovitě,“ řekl host. „Řídit psa není o bolesti. Když dělá něco, co nechci, tak ho stopnu. Chytím ho za hřbet a znemožním mu pohyb. Když strká čumák někam, kam nemá, tak ho za něj vezmu a otočím stranou. Mnohdy stačí zamračit se nebo naopak usmát. Psi umí velice dobře odečítat z našeho obličeje,“ vyprávěl Desenský.

Při každém povelu musíme dát psovi řešení

Chatrné je podle Desenského používání zákazových povelů. „Když řeknu psovi: fuj, nesmíš, tak ho zarazím, ale on neví, co má dělat. Já, když pes vleze někam, kam nemá, tak raději použiji příkaz - vypadni. Pes ví, co má udělat, opustí to místo a oba jsme spokojení. Pes chce vědět, co dělat má. Nepomůže mu, co je špatně,“ vysvětlil psí psycholog.

Spustit audio