Psa před jízdou nechte o hladu. Nebude mu špatně
Jak cestovat s čtyřnohými kamarády, aby to bylo bezpečně a bez nevolností? Platí obecná zásada – pes by neměl běhat po vozidle, ohrožuje tím posádku. A měl by být hladový – je menší pravděpodobnost, že bude zvracet. Své zkušenosti má i náruživá kynoložka Veronika Vošická.
Každý pes je jiný, štěstí mají ti majitelé, kteří mají klidného psa. „Náš Merlin naštěstí v kufru lehne a celou cestu nevím o tom, že vezu psa. Spousta lidí v mém okolí však řeší problém, že jejich pes trpí nevolností, nebo celkově jízdu v autě špatně nese psychicky a trpí úzkostí. Pokud jste si právě pořídili štěně, máte jedinečnou možnost ho vychovat i k cestování autem. Ukažte mu, že se auta nemusí bát, že auto je symbolem výletu a společné zábavy,“ dělí o zkušenosti Veronika Vošická.
Míst, na kterých může pes v autě cestovat je hned několik, ideálním prostorem je samozřejmě ten zavazadlový, kde pes může cestovat za přepážkou nebo ve speciálně upravené přepážce. Během jízdy je vhodné nechat přiotevřené okýnko, aby v autě mohl proudit vzduch. Pokud i přes všechnu snahu je vašemu psímu kamarádovi v autě zle, určitě se můžete obrátit na svého veterináře, který vám na delší trasy doporučí vhodné léky.
Někdo využívá speciálně upravených dek, aby pes mohl cestovat i na zadních sedadlech, to je samozřejmě možné, ale v tomto případě musí mít pes kšíry u pevněné do upínačů bezpečnostní pásů. V žádném případě by pes neměl mít možnost cestovat si po autě od zadu dopředu, protože vás vystavuje pokutě, riziku nehody z nepozornosti a samozřejmě v případě dopravní nehody ohrožujete sebe i psího kamaráda.
Celý pořad si poslechněte v přiloženém audiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.