První pivo uvařili ve smaltovaném hrnci. Po dvou letech ho budou čepovat z létajícího výčepu

22. červen 2016

Před třemi lety Štěpán Lichovník spadl ze skály, půl roku byl doma, a tehdy ho napadlo uvařit pivo. Nápad přednesl svým čtyřem kamarádům. „Všichni jsme byli po studiu vysokých škol, začali jsme pracovat, a když jsem se doma zotavoval, chtěl jsem najít smysluplnou zálibu, kdy budeme něco dělat rukama. Blížil se Silvestr, tak jsme se rozhodli, že uvaříme pivo,“ vzpomínal na vznik Mazaného Lišáka v Dobrém dopoledni Štěpán.

Vzali smaltovaný hrnec, koupili pár základních surovin a u jednoho z nich na kamnech na dřevo uvařili první pivo. „Dá se to pojmout jednoduše. Můžete vařit ze sladinového koncentrátu, kde vám odpadne první nejsložitější a nejzdlouhavější část a pak už stačí jen nachmelit a nechat kvasit, to je dobrý začátek. A také je potřeba mít místo, kde je relativní chlad,“ vzpomíná na začátky pivovarnictví party kamarádů další z nich Michal Pecka.

Bylo výrazně silnější a výrazně hořké, ale bylo docela dobré a chutnalo jako pivo

První pokus dopadl překvapivě dobře. „Kdybychom se na to dívali dnešní optikou, tak to asi moc vydařené pivo nebylo. Ale pro nás byl úspěch, že se dalo vypít. To nás motivovalo pokračovat ve vaření dál. Mělo to být asi dvacet litrů, vyšlo z toho čtrnáct,“ vypráví Štěpán a Michal hned dodává: „Bylo výrazně silnější a výrazně hořčí než mělo být, ale bylo docela dobré a chutnalo jako pivo,“ smějí se oba při vzpomínce.

Pivovar, Žďár nad Sázavou

Začali přemýšlet, jak vařit pivo sofistikovaněji. Svépomocí a s pomocí zámečníků postavili varnu piva nedaleko Žďáru nad Sázavou. „Trvalo to čtyři měsíce, než jsme ji postavili. Pak jsme každý víkend vařili pivo, abychom zjistili, jaký ohlas bude mít. Do světa jsme nepouštěli nic, s čím bychom nebyli sami spokojeni. Takové vaření má zajímavý efekt, čím víc lidí o vaší zálibě ví, tím méně vám zůstane. Všichni chtějí ochutnat. Naše testování bylo velmi střídmé,“ ujišťuje Michal Pecka.

Nejhorší bolehlav v životě zažil po svém medovém pivu

Štěpán Lichovník si ale vzpomíná na ochutnávku, která se trošku zvrtla. „Když jsme vařili medový ležák. Jak byl v pivu med, bylo hodně sladké a to byl asi nejhorší bolehlav, který jsem v životě zažil. Z vlastního piva, upozorňuju.“

Pivo o víkendu vařili asi rok, pak začali uvažovat, jak svého původně koníčka posunout zase o kousek dál. „Vlastní technologie je velmi drahá. Vyzkoušeli jsme proto létající pivovar. Ten funguje tak, že vám v pivovaru pronajmou kapacitu, kterou mají volnou, k uvaření piva podle vlastní receptury. Dohlíží na to sládek,“ vysvětluje Michal Pecka způsob, jak vaří v současné době Mazaného Lišáka.

Létající výčep vznikl díky lenosti

I tady ovšem narazili. „Největším kamenem úrazu pro člověka, který nemá vlastní technologii, kde by pivo trvale vařil, je skladování a také distribuce k zákazníkovi, proto vznikla myšlenka na létající výčep,“ vypráví Michal.

„A taky díky lenosti. Loňské léto jsme začali objíždět festivaly v okolí Žďáru a zjistili jsme, jaká to je dřina. Do auta se vám vejdou tři sudy, musíte jet několikrát. Vlastní stánek, výčepní zařízení, a všechno napojit a postavit, to je opravdu velmi časově náročné. Proto jsme vymysleli dodávku, kterou budeme používat na distribuci, zároveň bude upravená tak, že z ní budeme točit pivo,“ vysvětluje Štěpán Lichovník další nápad. Další podrobnosti zde.

autor: Tamara Pecková
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.