První betlémské příběhy nebývaly o Ježíškovi, ale o Adamovi, Evě a jablku, říká evangelický farář

21. prosinec 2015

Na Vánoce se hrávají divadelní představení přibližující betlémský příběh. Například Českobratrská církev evangelická v Jihlavě už léta chystá představení, která na narození Ježíše vyprávějí dost netradičně – jeden příběh byl vsazen například na benzínovou pumpu, letošní měl zase detektivní zápletku.

Tradice vánočních příběhů sahá v protestanské církvi až do středověku. Tehdy se lidé scházeli na Štědrý večer před kostelem, kde plál oheň a hrálo se tam divadlo o Adamovi a Evě. „Adam, Eva, zahrada, strom, jablko a had. A jak to zkazili a bylo po ráji. Italové místo jablka používali fík. I uvnitř kostela byl strom. Jenže sežeňte v zimě jabloň s plody. A tak ji nahradila jedlička,“ vypráví evangelický farář Jan Keřkovský o středověkých poměrech. Na stromě viselo jablko a taky tam věšeli hostie, které lidé dostávají při přijímání v kostele.

Vánoční stromy se kradly už ve středověku. Lesy musela hlídat armáda

Lidé chtěli mít takový strom, jaký viděli v kostele, taky doma. Dochovaly se záznamy, že někdy kolem roku 1520 vyšlo v dnešním Alsasku nařízení, že na jednoho člena domácnosti musí být jeden stromek. A důvod? Kradlo se v lesích. Ale nepředstavitelně. „Kolem roku 1520 hlídala lesy armáda,“ vypráví farář Keřkovský o poměrech na francouzsko-německé hranici. Na zelené stromky si v té době lidé věšeli jablíčka na připomínku příběhu Adama a Evy. Potom od 19. století skleněné ozdoby. A místo hostií, které se na prvních stromečcích v kostelích také objevovaly, začali péct lidé kulaté sladké oplatky. Koláčky postupně měnily tvar a náplně a takhle vzniklo vánoční cukroví.

Francouzské Vánoce se bez šneků neobejdou

Jedny Vánoce strávil Jan Keřkovský jako evangelický teolog ve Francii: „To byla doba víz a výjezdních doložek a Vánoce jsem musel strávit ve Francii. Jedli jsme tam králíka, k tomu byly nudle, trochu to bylo na sladko. Snědl jsem asi dva šneky. To je hlavně rozpuštěné horké máslo, spousta česneku, bylinky. A žel i ten vnitřek ulity. Hostitel měl privilegium, protože před pár lety jich snědl na posezení 80, takže tentokrát nemusel.“

Cukroví a stromeček mají Francouzi podobné jako my. A už v osmdesátých letech, kdy Jan Keřkovský Vánoce ve Francii strávil, zažívali to, co Češi znají až z posledních let: shánění vánočních dárků na Štědrý den dopoledne.

autor: Petra Emmerová
Spustit audio