Pro pohodlné spaní v autobusu si Václav Nechyba vymyslel speciální polštářek s přísavkami

Dobrý nápad ve správnou chvíli může být základem budoucího podnikání. Jeden takový dostal i Václav Nechyba z Vodné U Kamenice nad Lipou.

Hodně cestuje veřejnou dopravou, a rád tento čas využívá k odpočinku. Teď už se pohodlně vyspí i na dálnici D1.

„Byl jsem v autobuse u okýnka, a chtěl jsem se vyspat. Takže jsem se snažil dát si pod hlavu mikinu nebo bundu. Jenže padala, takže mě napadl polštářek s přísavkama,“ popisuje zlomový okamžik a počátek svého podnikání student ekonomie Václav Nechyba. Nějaký čas nechával nápad uzrát, a pak začal v obchodech hledat vhodný polštář. „Koupil jsem si první polštář, který jsem uviděl. Měl šílený rozměry, tak padesát na padesát centimetrů,“ vzpomíná. S našíváním přísavek mu pomáhala maminka.

Polštářek nesměl být ani velký, ani malý, a měkký tak akorát

Václavu Nechybovi bylo jasné, že polštář musí být menší, aby se cestujícímu pohodlně vešel do zavazadla. „Musel tlumit nárazy toho autobusu, ale ne zas tak měkký, aby z toho bolelo za krkem,“ vyjmenovává další důležité vlastnosti budoucího polštářku. Ten výsledný má rozměry čtverce o straně třicet pět centimetrů.

Václav Nechyba

Průvodčí ve vlaku pochválila studentům dobrý nápad

S testováním polštářku v praxi pomohlo Václavovi dvacet spolužáků z vysoké školy, kteří pravidelně vlaky a autobusy dojíždějí do Prahy. Měli zjišťovat i reakce dopravců. „Jediná byla od Českých drah, kdy paní průvodčí přišla, zkontrolovala jízdenky a pochválila nápad,“ říká s úsměvem student s tím, že sám si už cestování po dálnici D1 nedokáže bez polštářku s přísavkami představit.

Ráno vstanu a myslím na polštářek

Polštářek teď chce Václav Nechyba vyrábět ve velkém. Jako student ekonomie ví, že potřebuje peníze na rozjezd, a firmu, která se jeho nápadu ujme. „Ráno vstanu, myslím na to, obědvám, myslím na to, večeřím, myslím na to,“ říká.