Připravit levandulový sirup je doslova alchymie, říká jeho výrobkyně Jana Pokorná
Jana Pokorná má vysazenou levanduli na několika řádcích své zahrady u rodinného domku v Kostelci u Jihlavy.
Většina má tmavě fialovou barvu, ale některé keříky jsou světlejší barvy. Jde o původní ještě nešlechtěnou levanduli lékařskou, která bude mít fialkovo růžové kvítky.
Levandulí existuje stovka druhů
„Je jich strašně moc, přes stovku. Liší se barevně – je levandule modrá, temně fialová, bílá, ale liší se i odolností na počasí, chutí a dalšími věcmi. Ani jsem se nepouštěla do studia všech těch druhů, jen jsem si našla jednu, která mi pasuje, a u té jsem zůstala,“ usmívá se drobná sympatická žena.
Kromě fialové levandule vyrábí i bylinková pesta z neobvyklých rostlin – z bršlice, šalvěje, měsíčku nebo dokonce mrkvové natě. S levandulí začala před pěti lety a zkusila vyrobit různé věci, ale nakonec zůstala u sirupu, který obsahuje nejvíce výživných látek.
Je to alchymie
Levandule se stříhá těsně předtím, než se kvítky otevřou. Po dešti se otvírají, a to už se pro výrobu sirupu nehodí, proto je potřeba stále sledovat počasí, a když má přijít déšť, tak rychle reagovat. Ani přesný recept se nedá říct. Levandule se zalívá vychladlou převařenou vodou, láhve se pak nechají několik dní stát, než se sirup přecedí, osladí a zakonzervuje kyselinou citronovou. „Je to trochu alchymie dopracovat se ke stejné barvě, chuti i vůni,“ přiznává Jana Pokorná s úsměvem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.