Při líbání ruky dámy nemlaskáme

Také pravidla zdravení se odvíjejí od toho, jaká jsou v rámci etikety obecně. „Přednost má starší před mladším, společensky významnější osoba před méně významnou a žena před mužem. V rámci institucí, firem i v rámci rodiny existuje hierarchie. Na tom není nic špatného, že někdo je na tomto pomyslném žebříčku postavený výše.“ Znamená to, že první pozdraví mladší staršího, společensky méně významná osoba významnější a muž zdraví ženu.

Podle Ivany Šteklové je ale společensky nejvýznamnější vždy žena. V praxi je to tak, že když žena vstoupí do kanceláře svého nadřízeného muže, on by ji měl pozdravit první, byť je výše postavený. „Pokud to udělá, bude považován za člověka, který pro to má cit, je gentleman. Když pozdraví žena první, ani to není špatně. Tuto situaci lze vyřešit oběma způsoby,“ uvádí Ivana Šteklová.

Nezdravíme jen slovy

Ne vždy máme možnost pozdravit slovně. Jak říká Ivana Šteklová, například přes silnici na sebe nepokřikujeme. „Tam přichází ke slovu pokývnutí hlavou, smeknutí klobouku, pokývnutí hlavou jako odpověď. V přímém kontaktu pak pozdrav doprovází podání ruky.“ Výjimka při podání ruky spočívá v tom, že je to přesně naopak, než u zdravení. To znamená, že první ruku podává ten, kdo je společensky významnější, starší. „To žena si určuje, komu ruku podá,“ vysvětluje Ivana Šteklová. „Může to být matoucí, ale společensky je to takto správně.“

Stále ještě žijí pamětníci dobrých mravů, takže díky těmto vzorům se mohou mladí lidé naučit věci, které v minulosti bývaly běžné. „Renesanci prožívá například políbení ruky, ale to se musí umět. Správně by měl muž uchopit dámu jemně za konečky prstů, lehce jí tu ruku pozvednout a přiblížit ústa tak, aby se neozval mlaskavý zvuk. Není ani jednoduché políbení ruky přijmout. Dáma musí zachovat rozvahu a klid a nechat tento akt proběhnout, aby z toho měli oba aktéři dobrý pocit,“ usmívá se Ivana Šteklová.

Pánové, smekejte klobouky!

Podobně se vrací móda nošení klobouků a proto je dobré znát pravidla pozdravu. Etiketa to velí jako povinnost, upozorňuje Ivana. „Pokud pán zdraví, a má na hlavě klobouk, měl by ho při pozdravu lehce nadzvednout a poklonit se hlavou. Pozdrav s kloboukem na hlavně je společenské faux pas.“

Líbání na tváře u nás není příliš zvykem, ale už se zde objevuje také díky cestování do zahraničí. „Ne každý je na to ale připraven, na rozdíl od Italů nebo Francouzů. Každý člověk má svoji osobní zónu, takže pokud cítíte, že by to ten člověk nepřijal dobře, je lepší tento polibek vynechat,“ uzavírá Ivana Šteklová. Také zde platí, že nejde o skutečné políbení, ale jen o letmý dotek tváří.