Při kontaktu s nevidomými je velmi důležitá empatie

Její představa byla, že bude nabízet optické pomůcky. „Seznámila jsem se s panem doktorem Josefem Cerhou, který je ředitelem Tyfloservisu, ten mi vysvětlil, co by to obnášelo, mně se to strašně zalíbilo, proto jsem tu.“

Při prvním setkání s nevidomým mi hrozně bušilo srdce

Moc dobře si vzpomíná na první setkání s nevidomým klientem. „Já jsem se do té doby se zrakově postiženým natož s nevidomým nesetkala. Pamatuju si to moc dobře. Zaučovala mě bývalá kolegyně z brněnského Tyfloservisu, šli jsme za klientem, bušilo mi hrozně srdce. Bála jsem se, abych mu neublížila čímkoli. Ať už něco udělám, nebo se někde přimotám, abych mu víc neuškodila, než pomohla.“

Když se na své pocity Jana Kuczová dívá zpětně, usmívá se. „Práce mě bavila, pochopila jsem, že mu vůbec neuškodím, když ho budu poslouchat, naslouchat mu a vcítím se do něj. Ta empatie je hrozně důležitá. Za týden už jsem byla trošku jistější a lapala jsem poznatky a zkušenosti mé starší kolegyně, abych byla těm lidem co nejprospěšnější.“

Klienti jsou jiní, jsou aktivní, snaží se spoustu věcí naučit, vzdělávat se

Za dvacet let se toho ve světě nevidomých změnilo mnoho. „Přibyla spousta pomůcek, zlepšilo se zázemí a vybavení, možnosti Tyfloservisu, máme kvalitní auto. To je důležité, střed naší služby je práce v terénu. A klienti jsou jiní, jsou aktivní, snaží se spoustu věcí naučit, vzdělávat, dostat se mezi běžné lidi. Bariéry hodně opadly, světy se začaly prolínat. Nevidomí se začali díky vodícím psům více objevovat na ulici,“ vypráví Jana Kuczová.

Služby Tyfloservisu využívají nevidomí od narození i později osleplí. „Složitější práce je s nevidomými od narození. Chybí jim zraková představa věcí. Je těžké jim určitě věci vysvětlit, popsat. Každou věc mu do ruky dát nemůžete. Třeba obrubník od chodníku, když se učíme chůzi s bílou holí. K tomu obrubníku se skloníme a člověk si ho osahá. U velkých věcí to nepřipadá v úvahu,“ nechává nahlédnout do světa nevidomých Jana Kuczová.

Největší radost mi udělá, když se klient vrátí

Za jednadvacet let by Jana Kuczová mohla vyprávět hodiny a hodiny příběhů. „Největší radost mi vždy udělá, když se klient po čase vrátí, že by se chtěl naučit něco nového. Vzpomínáte, jak jsem k vám přišel poprvé? Neuměl jsem vzít do ruky ani skleničku? A teď třeba studuje vysokou školu nebo vychovává rodinu. To mi udělá vždycky velkou radost,“ usmívá se Jana Kuczová.

I ona se postaví na start prvního jihlavského Nočního běhu pro Světlušku. Ve čtvrtek 28.dubna v jihlavských Březinových sadech. „Světluška jihlavskému Tyfloservisu pomáhá druhým rokem a bez jejich pomoci bychom to zvládali hodně složitě.“