Při coursingu se z dokonale vychovaných psů stávají lovci, kteří na povel nereagují. A to je dobře

„Klasický coursing se běhá v přirozeném terénu, s využitím přírodních či umělých překážek, cílem je ulovit kořist. V našem případě se jedná o igelitový střapec, který je tažený navijákem. Potřebujeme v podstatě jenom dostatečně velkou louku, protože se běhá od dvou set do čtyř set metrů,“ vysvětluje Šárka Bravencová. Pro představu nejrychlejší pes na posledních listopadových závodech na Studnicích ve Žďárských vrších zvládl dvě stě padesát metrů dlouhou trať za devatenáct vteřin.

Snažíme se, aby i ti malí psi viděli střapec a mohli doběhnout do cíle

„Neběháme klasický coursing, běháme spíše psí dostihy, protože běháme na oválu. Máme vytyčenou trať, máme optickou časomíru, která psům měří start a cíl. Požíváme nekonečný naviják, lano je vedeno po kladkách, kopíruje ten námi vytyčený ovál. Pes běží po téhle dráze. Klasický coursing je v otevřeném prostoru, může být až do osmi set metrů. Lanko se natahuje na kladky pomocí čtyřkolky. Mají konečné navijáky. Nehodnotí se čas, ale způsob, kterým pes kopíruje dráhu toho střapce. Psi běhají dva, aby mohly být jejich výkony porovnány,“ popisuje rozdíl Šárka Bravencová.

Tenhle sport byl původně určen pro chrtí plemena. „Můžou se zúčastnit všechna plemena, běhají nám jezevčíci, parson russellové. Tak ano, to je úplně jiná liga, ale snažíme se, aby i ti malí psi viděli střapec a mohli doběhnout do cíle,“ usmívá se Šárka Bravencová.

Chlapi musí být hodně akční, aby dokázali reagovat na zrychlení nebo zpomalení psa

Šárka Bravencová upozorňuje na to, že jsou sice klub převážně rhodéských ridgebacků, vítání jsou ale pitbullové, stafbullové, zkrátka všichni. „Nejlegračnější jsou asi parson russellové nebo jack rusellové. Jsou malincí a na té velké louce je to hodně legrační, když běží za střapcem a snaží se ho doběhnout,“ směje se Šárka Bravencová.

Tady je důležité upozornit na velmi důležité osoby, obsluhu navijáku. „Musí hodně reagovat, jeden pes běží pomaleji, jeden rychleji. Chlapi musí být hodně akční, aby dokázali reagovat na zrychlení, zpomalení psa, případně na to, když se ten střapec ztratí, aby zastavil a střapec našel, což se taky stává,“ vypráví Šárka Bravencová ze žďárského RR Sport klubu.

Někdy je opravdu těžké ho v cíli od ulovené kořisti odtrhnout

Nejdůležitější je, aby to psy bavilo. „Největší odměna pro ně je, když na konci chytnou střapec. Někdy je opravdu těžké ho v cíli od ulovené kořisti odtrhnout. Už na startu je velmi náročné psy udržet, takový padesátikilový ridgeback dá docela zabrat, občas si musíme vypomáhat. Pes je tak natěšen, že to mnohdy bývá nadlidský výkon,“ přiznává Šárka Bravencová.

„Páníček je na startu a ani nemusí psa povzbuzovat, jsem přesvědčená, že pes pána při závodě ani nevnímá. Pokud bych na něj zavolala povel, nebude reagovat, ale to my ani nechceme, my chceme, aby měli co nejrychlejší čas.“