Prášek na zlepšení erekce pomohl Radku Jarošovi na vrchol Denali

Přípravu se svým parťákem Petrem Maškem, zvaným Miska, zahájili na začátku května na Mont Blancu, ale kvůli nepřízni počasí se na vrchol nedostali, po čtrnácti dnech odletěli na první zastávku Koruny světa na Denali.

Poprvé v životě nepotřeboval čelovku. Spali jsme s klapkami na očích

Jaký je rozdíl mezi lezením v Himalájích a na Aljašce? „Je to severně položené pohoří, poprvé v životě jsem nepotřeboval čelovku. Byli jsme tam v době polárního dne. Svítilo ještě v jedenáct večer, pak se zešeřilo mezi jednou a třetí, ale pořád to na čelovku nebylo a pak už začalo svítat, v pět hodin byl východ slunce. Spali jsme s klapkami na očích,“ vzpomínal na aljašskou výpravu Radek Jaroš.

O Denali se říká, že díky její severní poloze a také zploštění země jsou na ní stejné podmínky jako v Himalájích a to včetně nedostatku kyslíky. „Je to nesmysl, říkají to lidé, kteří nebyli v Himalájích, je to úplně něco jiného. Lezení začíná ve výšce 2200 metrů, tam nás dopravilo letadlo. Tady začíná vlastní přesun k hoře. Převýšení bylo 4000 metrů,“ vyprávěl Radek Jaroš.

Každý jsme měli pětadvacet kilogramů v batohu a pětadvacet na bobech

Další specifikum? V Himalájích věci do základního tábora vynesou šerpové, na Aljašce to museli zvládnout Radek Jaroš a Petr Mašek sami. „Měli jsme každý svůj batoh a jednu velkou tašku s výbavou. Tu jsme rozdělili na boby, každý jsme měli pětadvacet kilogramů v batohu a pětadvacet na bobech. Veškerý materiál, který používáme na lezení, včetně záchodu, jsme dopravovali sami. Vše, co jsme potřebovali na expedici.“

Ani odpočinek nebyl jednoduchý. „Kolem stanu jsme museli stavět dvoumetrovou zeď proti sněhu z obrovských sněhových kvádrů. Měli jsme speciální pily na sníh. Tam hrozně fouká, stačilo nechat malou desetimetrovou škvíru do stanu a byl plný sněhu. Jedno ráno nás tahle zeď zavalila, vítr ji povalil, naštěstí nám nezlámala tyčky od stanu. Za dost špatných podmínek jsme se museli dostat ven a zeď postavit ve vichřici novou,“ líčí Radek Jaroš.

Viagra se používá na potlačení příznaků výškové nemoci

Na rozdíl od ostatních expedic Radek Jaroš a Petr Mašek nebudovali pátý výškový tábor, který bývá ve výšce 5300 metrů. „Z tábora ve výšce 4000 metrů jsme to měli na vrchol dva kilometry, byla před námi hodně dlouhá cesta. Já jsem byl v pohodě, ale ostatní na to byli hůř,“ vypráví příběh o výstupu na Denali Radek Jaroš a aby byl srozumitelný, udělá malou odbočku. „Na expedici na K2 musel Miska dvě stě metrů pod vrcholem vzdát a tehdy mu kamarád, lékař, řekl, že kdyby měl s sebou viagru, tak by to zvládl. Viagra se totiž používá na potlačení příznaků výškové nemoci.“

Měli s sebou dvě pilulky, každý si tedy vzal půlku. „Ten nástup prášku byl takový, že jsme byli mimo. Přirovnal bych to k tomu, když někdo nekouří a dá si doutník nebo si dá jointa a je mimo, hodně podobný stav. Situaci jsme sto metrů pod vrcholem neměli pod kontrolou. Ušli jsme několik metrů, klekl jsem si, jste v pořádku? Ale nakonec jsme to zvládli,“ směje se při vzpomínce na zdolání vrcholu 6 190 metrů vysoké Denali Radek Jaroš.