Prapor je znamením, které sjednocuje, ale zároveň odlišuje a zviditelňuje

16. červenec 2013

Hostem v Tandemu byl Stanislav Bárta, který v Centru hasičského hnutí Přibyslav uspořádal výstavu Příběhy hasičských praporů. „Prapor sjednocuje kolem sebe nositele ze stejného spolku a zároveň v nějakém průvodu odlišuje od ostatních spolků, takže to sedí dokonale,“ zareagoval hned v úvodu rozhovoru na tvrzení o tom, že prapor je znamením, které sjednocuje, ale zároveň odlišuje a zviditelňuje.

„Tato výstava má dost dlouhou prehistorii, sahá už do roku 2008, kdy tehdy Česká vexilologická společnot (vexilologie je pomocná věda historická, která se zabývá vlajkami a prapory a podobně), u nás chtěla udělat kongres a poprosili nás, jestli bychom neudělali katalog praporů, které máme u nás v depozitáři. A tak to vlastně začalo.“

V přibyslavském hasičském muzeu mají pravděpodobně nejstarší hasičský prapor na území Čech. Byl nalezen v roce 2008, všichni mysleli, že je dobře uložený. „Skončil v pytli v depozitáři, byl v žalostném stavu, v roce 2009 se nám podařilo ho restaurovat.“

Pocházi z roku 1868, je z hasičského sboru ve Velvarech, který je pravděpodobně nejstarší na našem území. Jeho příběh je zajímavý nejen tím, že byl znovu nalezen a opraven, ale i tím, co se dělo krátce po jeho vzniku.

„Restaurátorka při restaurování velvarského praporu zjistila, že obraz svatého Floriána, který je v něm vsazen, není původní. Že byl kdysi v minulosti vyjmut a nahrazen novým. Dopátrala se v písemnostech velvarského sboru, že se tak stalo krátce po zhotovení praporu, asi 6 let po jeho vzniku. Nikdo neví, kam se ten obraz ztratil. Legenda praví, že byl věnován muzeu.“

Pátrání začalo v muzeu města Velvar, žádné záznamy o původním svatém Floriánovi na praporu velvarského hasičského sboru tam nemají. Druhá možnost byla podívat se do Národního muzea, ve sbírkách textilu badatelé také neuspěli. Poslední kroky vedly do okresního archivu v Kolíně. Tam svitla naděje. Nalezli zprávu o tom, že předsednictvo velvarského hasičského sboru rozhodlo o vyjmutí Floriána, protože je manipulací s praporem ničen.

„Jeho obrázek byl zarámován a bylo rozhodnuto, že při každém zasedání výborové schůze bude pověšen v té místnosti, kde se zrovna zasedá. V roce 1883 svěřili obraz praporečníkovi sboru panu Karlu Stiebitzovi. A v tu chvíli se asi po něm slehla zem, takže nalezen nebyl.“

Snad zůstal u rodiny Stiebitzů, ale rodinu se zatím nepodařilo kontaktovat. To je úkol na další měsíce.

Kdy začíná historie hasičských praporů? „Co se týče hasičských spolků, ještě na konci 19.století se můžeme dost často setkat, že si představitelé hasičů stěžují, že je to fangličkářství, že je to projev nabubřelostí a že by sbory neměly mít prapory, čemuž odporuje, kolik jich v té době už vzniklo. Odkazuje na obecnou tradici u spolků pořídit si prapor, nějaký symbol, který je spojuje,“ uzavírá Stanislav Bárta.

Výstava je v Přibyslavi k vidění až do 31.října.

autor: Tamara Pecková
Spustit audio