Pomožky jsou ponožky, které pomáhají. Za každým párem je příběh, říká Micheala Chodúrová
Odjakživa dostávala od babičky pod stromeček ručně pletené ponožky. „I teď, když jsme dospěli, máme babičku, která dělá ty klasické napůl kombinované s chemlonem. Vždycky jsme dostávali celou tašku, doma jsme jí měli založenou, protože jsme je ani nestíhali unosit. Pak přijely kamarádky z Prahy a říkaly: to jsou boží ponožky. Tehdy jsem si řekla: aha, tady je díra na trhu,“ vyprávěla Michaela Chodúrová v Dobrém dopoledni. Teď její nápad pomáhá ženám v těžkých životních situacích.
„Uvědomila jsem si, že ty babičky, které je pořád ještě pletou a nejsou to jenom babičky, ale i jiné ženy, které jsou nuceny zůstat v domácnosti, je pletou a neumí je prodat. Na druhé straně existuje někde v městě, nebo tam, kde nemají kontakty na takové babičky, poptávka po takových ponožkách. Tak jsem se rozhodla založit e-shop a tuhle nabídku a poptávku jednoduše propojit,“ vypráví trojnásobná maminka Michaela Chodúrová.
Z původního nápadu socky jsou teď pomožky
Původní záměr byl plést hezké a vtipné ponožky, Michaela tehdy zamýšlela pojmenovat obchod podle anglického slůvka sock. „Myslela jsem si, že by se to mohlo jmenovat socky.cz, ta doména byla volná. To v češtině zavání dost pejorativně, i když ta doména je možná pořád volná. Tehdy jsme hledali další lidi, kteří by je pletli, vyšlo z toho, že jsou to jenom ženy, které jsou v obtížné sociální situaci, museli jsme změnit celý koncept. Manžela napadlo pojmenovat obchod místo ponožky, pomožky,“ vypráví Michaela Chodúrová.
Ženám výroba ponožek pomáhá nejenom možností přivýdělku. „Ony samy hovoří o tom, že jsou strašně rády, že někomu mohou být ještě užitečné. Já za nimi přijedu, zadám jim objednávku a ony jsou šťastné a připadají si pro společnost ještě důležitě,“ usmívá se Michaela Chodúrová. „Když je objíždím, většinou mám minimálně jedno dítě v nastartovaném autě. Vyřídíme objednávku, a ještě stihneme probrat muškáty, kocoura, jsou rády za návštěvu.“
Vyrobit jednu ponožku trvá až dvanáct hodin
„Uplést jednu ponožku může až trvat dvanáct hodin, a jedině žena, která je nějakým způsobem třeba invalidní po operaci obou kolen jako paní Ela a celý den musí sedět v obýváku v křesle, je strašně ráda, že nemusí koukat jenom na televizi, ale může si při tom přivydělat pletním těchto ponožek. Ženy na mateřské, které jsou s dětmi doma, nebo důchodkyně. Je to výsledek toho, že uplést ponožku je tak časově náročná práce, že jiná produktivní žena není ochotná to dělat,“ vypráví Michaela Chodúrová.
Pomožky jsou vyrobeny z recyklovaného materiálu. „Pářeme staré svetry a šály a z nich pleteme ponožky. Ze začátku jsme si uklidili všichni v rodině svoje skříně, pak skříně kamarádů. Ozývají se nám lidi, že našli starou přízi, když vyřizovali dědictví. Jsme domluveni s charitou, předávají nám svetry, které nejsou vhodné pro jejich potřeby, rádi nám to dají, protože by to jinak museli likvidovat a museli by za to platit,“ vypráví Michaela Chodúrová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
