Pojďme obměnit Rybovu mši, vyzývají v Bystřici nad Pernštejnem

Společně se svojí matkou Lenkou Macháčkovou letos připravily a s bystřickými dobrovolníky nastudovaly Rybovu mši D dur, která je z dřívější doby než Hej, mistře, a tak se v ní český text prolíná s latinským. Hudebně je ale velmi zajímavá. „Jak jsme slyšeli od posluchačů, hodnotí mši jako jiskrnou a veselou,“ tlumočila reakce diváků na uvedení mše pojmenované latinskyMissa in D Festis Nativitatis Christi Lenka Macháčková, která učí na hudební škole v Bystřici nad Pernštejnem.

Noty z bystřického kůru chybí

„Úplnou náhodou kolega v pražském archivu našel lístek s přípisem, že tato mše se uváděla v Bystřici pod Pernštýnem. I když tam je mýlka v předložce, bylo jasné, že jde o naše město. Jiné noty z bystřického kůru bohužel chybí, tak jsem se rozhodli, že nalezenou mši nastudujeme a uvedeme,“ řekla na Regionu Michaela Macháčková.

Stovka hodin nad papíry

V pražském archivu se našel opis určený právě pro Bystřici nad Pernštejnem. „Nejprve bylo nutné opis porovnat s autografem, tedy zápisem přímo skladatele Jakuba Jana Ryby. Ten je uložený v muzeu hudby. A našla jsem ještě dalších pět opisů a srovnávala,“ popsala zkráceně zhruba sto hodin strávených nad starými papíry Michaela Macháčková.

S převedením starých děl do současnosti pomáhá počítač

V muzeích a archivech najdete rukopisy skladatelů až z 15. století. Nejstarší díla ještě nepoužívají současný způsob zápisu not. „Ryba už psal v našem systému, ale hráči by s originálem mohli mít problém, protože místy je proděravělý, poškrtaný a skladatel psal místy velmi rychle a méně čitelně. Bylo tedy nutné jeho dílo přepsat do tištěných not. S tím pomáhá počítačový program. Pomocí běžné klávesnice do něj zapisuji noty a počítač je pak schopný zapsané tóny přehrát. Tak jsme získaly představu o zvuku mše ještě než jsem ji začaly zkoušet s muzikanty,“ představila práci hudební historička.

Lenka Macháčková a Michaela Macháčková, Bystřice nad Pernštejnem|foto: Milan Kopecký

S uvedením jí pomohla její matka Lenka Macháčková, učitelka bystřické hudební školy. „První reakce byly smíšené. Vedu smyčcový orchestr složený ze starších žáků základní umělecké školy i z dospělých lidí. Tak jsem přemýšlela, jestli budou mít všichni možnost v předvánočním čase zkoušet a mši nacvičovat,“ podělila se o své prvotní úvahy Lenka Macháčková.

Amatéři zvládli náročný part skvěle

S nástroji nebyl velký problém. „Nesehnali jsme jen druhého hráče na lesní roh. Hraje osmnáct hudebníků na smyčcové a dechové nástroje plus patnáct zpěváků. A kromě jednoho zpěváka, který studuje zpěv na konzervatoři, jsou to samí amatéři. Mši ale zvládli nacvičit skvěle,“ pochválila Lenka Macháčková.

Jednoduché to ale aktéři neměli. „Muzikanti určitě měli pocit, že je dřeme jako koně. Oni jsou opravu šikovní, možná to ani někteří nevědí. Nakonec si ale všichni radostně a velmi pěkně zahráli a zazpívali,“ přidala Macháčková.

Dílo Jakuba Jana Ryby je velmi rozsáhlé

„Lidé se hned po uvedení mše D dur ptali jestli ji budeme hrát každý rok na první svátek vánoční. Oslavuje totiž narození Ježíše Krista. Také lidé, kteří nebyli z Bystřice, se dožadovali uvedení i ve svých městech. Zatím nevíme jestli budou všichni účinkující mít v předvánoční době čas, ale dílo Jakuba Jana Ryby bychom rády dál šířily. Tedy nejen mši D dur, ale i další jeho díla,“ plánují svorně Lenka a Michaela Macháčkovy.