Plaveme jako delfíni

Ve Žďáře nad Sázavou začal klub ploutvového plavání jako jeden z prvních v České republice, založili ho potápěči pro své děti. Martin Trnka začínal
s ploutvovým plaváním v osmdesátých letech. Chodil do klasického plavání, ale tam mu chyběli vrstevníci, proto přešel z klasického plavání k tomu ploutvovému. „Jako kluk pamatuju, že jsem chodil z tréninku a viděl jsem rozmazaná světla. Plaval jsem bez brýlí.“

S výbavou to bylo docela dobrodružné, ploutve opatřovali trenéři. Brýle měl málokdo. „Všechno se shánělo v Rusku, všechno se vozilo z Ruska. Do teď jsou Rusové novátoři. Například přišli s novým uchycením té gumové botky na laminátu. Změnilo se tam postavení uchycení a výrazně to zvýšilo rychlost toho plavce.“

Stometrový úsek se do té doby pod vodou plaval za 35 vteřin, teď se plave za 31 vteřin.

Jednoploutev, neboli monoploutev je velká asi 70 x 70 cm. Začínat s ní je docela legrace. Začátečník se vždy učí techniku delfínového kopu ve dvou ploutvích, když jí zvládne, pak teprve dostane na nohy tří až čtyřkilovou monoploutev. „Ve vodě je to někdy sranda, když to dáme na nohy někomu, kdo to nikdy neměl. Vyplavou a říkají, že se topí. Potřebujou mít pocit nohama zakopat a teď najednou to nejde,“ směje se Martin Trnka.

Při ploutvovém plavání trpí záda, stehna a také kotníky. I při této disciplíně musí sportovec provozovat kompenzační cvičení. „Když máte na nohách něco těžkého, tak trpí kotníky, dostávají zabrat šlachy. Když děláte ploutvové plavání dlouho, máte velká stehna, musíte protahovat zadní části stehen. Zabírají zádové svaly a ruce tolik ne, ty se vezou,“ vyjmenoval Martin Trnka.

Čochtan klub má svou základnu na Velkém Dářku.