Plachtař hledá na obloze mraky ve tvaru beránků, takové prozradí existenci stoupavého proudu

„Správně je ta část o tom, že nás motorové letadlo vytáhne do výšky třeba pět set až tisíc metrů, tam se vypneme a koukáme kolem sebe po mracích. Pod mraky hledáme stoupavé proudy a v nich kroužíme a kroužením jako ve spirálách získáváme výšku třeba až do dvou a půl tisíc, tří tisíc metrů.“

Vítr je pro větroň nežádoucí

Větroň a vítr jsou podobná slova, ale pro bezmotorové létání je vítr nepřítelem. „Pro nás je vítr nežádoucí, protože při kroužení nás snáší a způsobuje v termických proudech turbulence, takže vítr raději ne.“

František Švec, instruktor bezmotorového létání|foto: Milan Kopecký

Stoupavé proudy jsou obvykle zakončeny mraky. „Stoupavý proud je teplý vzduch, který stoupá nahoru, rozpíná se, ochlazuje se, a když je v určité hladině dostatečně vlhký, kdy dosáhne při ochlazování teploty rosného bodu, musí se z něj ta vlhkost dostat ven, změní se v kapičky a to je ten mrak,“ vysvětluje František Švec.

Beránci, správně kumuly, jsou ty správně indikátory

Podle tvaru mraků plachtaři poznají, jak se bude létat. „Ti beránci, správně kumuly, to jsou ty správné indikátory, ty my hledáme. A když jsme v práci a je nebe plné těchto beránku, tak jsme celí nesví a chtěli bychom být nahoře,“ usmívá se instruktor bezmotorového létání z jihlavského aeroklubu.

Ve větroni se podle pana Švece kochá nejlépe ze všech leteckých kategorií. „Letí pomalu, pilot nemá starosti s motorem, je tam ticho.“ Další krásná věc, kterou lidé na zemi při pohledu na kluzáky vůbec netuší, je existence výtahů. „Ty stoupají rychlostí pět, šest metrů za vteřinu. Pro srovnání, výtah v paneláku jede tak metr a půl za sekundu. To je tak silný stoupavý proud, že když do něj nalétnete, tak ručička výškoměru vám před očima poskakuje nahoru, je to výtah, cítíte to, jak vás to rve nahoru.“

Aerodynamický šum pomáhá s kontrolou rychlosti

Pilot větroně potřebuje slyšet, co se kolem něj děje. „Je tam slyšet aerodynamický šum a ten je indikátor toho, jak to letadlo rychle letí. Máte tam rychloměr, ale ten je zpomalený. Nejčastější chyba žáčků je, že mají oči upřený na rychloměr a ten let je hadovitý. Neletí konstantní rychlostí, chvíli pomalu a chvíli rychle. Rychlost se udržuje pohledem na horizont a ten zvuk je další berlička. Když to tichne, aha: letím pomalu, když mu to hvízdá, aha: letím moc rychle.“

František Švec si také posteskl, že zájemců o bezmotorové létání je čím dál méně. I přesto každý rok na henčovském letišti otevírají kurzy pro nové zájemce. „Další kurz začíná v únoru, pokud bude počasí, nahuru se noví piloti v dvoumístném letadle, kde vše vzadu jistí instruktor, dostanou v dubnu.“