Petr Zvědělík: Nejlepší zásah do stromu je nezásah

5. červen 2014
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Stromolezec Petr Zvědělík ve studiu s Tamarou Peckovou

Nejradši má lípu. Lípa prý voní, je měkká, laskavá. Taky dub patří mezi jeho oblíbence. Na něm obdivuje jeho monumentalitu, sílu, která z něj čiší. Stromolezec Petr Zvědělík. Jako kluk spadl z topolu do ostružiní. Moc plakal a tehdy mu prý dědeček řekl: ty stromolezče! O povolání plném romantiky a svobody byla řeč v Tandemu Tamary Peckové.

Za svoji stromolezeckou kariéru spadl jen dvakrát. V Polně na hrob, to si narazil kostrč. A potom v Jihlavě na Heulose. „To bylo ze svahu a nebylo to z velké výšky, tak to ani nebolelo.“ Pád prý přijde bez varování. „Špatně vidíte, kam ukotvujete lano. Jsou husté větve, ještě proti sluníčku a není šance to zkontrolovat. Člověk to riskne a leze.“

Čím déle se o stromech učím, tím méně o nich vím

Petr Zvědělík tvrdí, že vše je o zkušenosti. O tom, jak dobře si stromolezec umí naistalovat lano, o tom, že umí najít dobré větvení. „Taky pomůže kolega, který už je nahoře a vidí tu situaci lépe.“
„Čím déle práci stromolezce dělám, tím méně o stromech vím. Stromy mě pořád překvapují. Jak fungují, jak žijí, co všechno dokáží přežít, kde dokáží přežit. Moje práce znamená pořád se pídit, hledat informace. A to je úžasné. Celý obor je mladý, vyvíjí se. Před deseti lety se se stromy dělaly věci, které by dnes už nikdo neudělal, protože je to špatně pro ty stromy.“

Jak vypadá výbava stromolezce? Na stromy nese sedák, lana, jedno lano na výstup, jedno na práci. Ochranný obal na lano, aby nepoškodili strom. Pilky, karabiny, kladky, brusky. Je toho opravdu hodně. Základní výbava váží kolem dvaceti kilogramů.

Mnohdy až v koruně stromu se stane, že stromolezec přesně zjistí, co se stromem je. „Musíme si strom prohlédnout ze všech stran, jestli na nás nečíhá nějaký defekt. Rozhodně se nahoru nevrháme bezmyšlenkovitě.“

Ten strom vykazoval projevy mladíka

I tak zkušeného arboristu jako je Petr Zvědělík, stromy překvapí. Naposledy lípa v Dušejově, která má obvod kmenu 8 metrů. „Člověk vidí strom v zimě a udělá si nějakou představu a pak se olistí a to je úplně jiná podívaná. V zimě byl spíše k politování a teď jsem ho viděl a z toho stromu čišela taková vitalita, taková chuť do života, spousta listí a větví. Vykazoval projevy mladíka,“ směje se stromolezec.

Nedávno se dostal na pětatřicet metrů vysoký dub. „To bylo ve Skaličce v zámeckém parku, máme padesátimetrový lana a ty nám nevyšly až dolů. Byly to krásný vzdušný duby. Monumentální stromy, krásný.“

Tu a tam se při práci Petr Zvědělík zastaví a kouká na krajinu, vnímá strom, poslouchá jeho zvuky, přemýšlí o tom, co vše se kolem stromu po staletí dělo. „Výhled do kraje je deviza mé práce, to je prostě úžasné.“

Každý strom potřebuje to, co člověk: vzduch, vodu, živiny a nepatrný životní prostor. „Strom není věc, je to živý organismus a proto má nějakou energii.“

Petr Zvědělík stráví v korunách stromů i šest hodin denně. Všem vzkazuje, že kvalita práce stromolezce není poznat podle množství uřezaných větví. „Každý řez do stromu je poranění, na to je potřeba pokaždé myslet.“

autor: Tamara Pecková
Spustit audio